Prosím čtenáře, zda někdo zná historii vytesaného oličeje ve skále pod hradem Osek (Riesenburg).
Ať mi dá vědět.
Dosud nebylo téma VMS objektivně oficiálně zpracováno, berte toto prosím, jako nesmělý pokus o prolomení tohoto vakua.
Příčiny a souvislosti
Nástup Velké hospodářské krize
Světová hospodářská krize, která zasáhla plnou silou kapitalistický svět po krachu na newyorské burze 24. října roku 192910, ovlivnila přímo i nepřímo dalších několik desetiletí.
Černým pátkem se plně projevila vratkost světové ekonomiky, která existovala už několik let.
Již od roku 1926 klesaly po celém světě ceny zboží a snižovaly schopnost vývozců, jako byly Austrálie a Latinská Amerika, dovážet výrobky z Evropy a Spojených států. To bylo způsobeno především dramatickým růstem výrobní kapacity, zejména mimo Evropu, bez odpovídajícího nárůstu poptávky. V honbě za likviditou, která následovala po krachu na burze, se finanční prostředky přelévaly zpět z Evropy do Ameriky a křehká evropská prosperita se zhroutila.
Expanze amerického hospodářství, která živila newyorskou burzu, se zastavila v červnu roku 1929. Následky se projevily až později. Teprve 3. října 1929 skončil růst hodnoty cenných papírů. Pak nastává strmý pokles. 24. října 1929 klesly akcie přímo
vertikálně, nikdo je nekupoval. V Broad street před newyorskou burzou se sešly davy a na konci dne jedenáct známých finančníků z Wall street spáchalo sebevraždu. 29. října 1929 kurzy akcií znovu rapidně poklesly.12 Propad kurzů akcií pokračoval do konce roku 1929.
V evropských zemích pak následovalo masivní propouštění zaměstnanců, a to zvláště v sekundárním sektoru výroby, případně byla dělníkům zkrácena pracovní doba pouze na dva až tři dny v týdnu. Mzdy se také snižovaly na neúnosnou úroveň. Průmyslová výroba velice rychle klesala. Ve Spojených státech a Německu se snížila o 53 procent oproti roku 1929.
Zmenšil se také objem světového obchodu, a to o 35 procent. S klesajícím odbytem stoupaly také zásoby zboží, které nebylo komu nabídnout. S rostoucími zásobami klesaly ceny zboží,které se od počátku krize snížily až o osmdesát procent.
Značná část převážně menších bank v USA či v Německu byla nucena vyhlásit bankrot. Ve Spojených státech amerických jich během jednoho roku zbankrotovalo pět tisíc.
O peníze nepřišly jen velké společnosti, ale také miliony drobných střadatelů, kteří se ocitli zcela bez peněz.
V zemích postižených krizí se šířila beznaděj doprovázená sociálním neklidem. Lidové vrstvy se výrazně radikalizovaly.
Nezaměstnanost a ztráta životního standardu středních vrstev následně urychlila vzestup politického extremismu. V Evropě stoupá obdiv k fašistickému hnutí v Itálii a po roce 1933 i nacistickému Německu jako východisku z ekonomické krize.
Dělnická vrstva byla světovou krizí zasažena asi citelněji než ostatní, a to hlavně proto, že tato vrstva žila již před rokem 1929 na pokraji bídy. Během krize se právě tato vrstva silně radikalizuje a zároveň polarizuje.
V dělnickém hnutí usilovaly o pomoc dělnictvu cestou reforem uvnitř demokratického systému sociálně demokratické strany sdružené v II.internacionále. Proti nim se snažila zesílit svůj vliv III. internacionála, která podněcovala dělnictvo k realizaci bolševické revoluce.
Světová hospodářská krize tedy zasáhla svět nepřipravený a její důsledky vytrvaly až do Druhé světové války. Jen Sovětský svaz se svým hospodářstvím naprosto odříznutým od zbytku světa ekonomickou krizi přímo nepocítil. Komunisté mohli ekonomickou krizi kapitalistického světa vítat, neboť ještě nikdy nebyla ekonomická situace natolik vážná.
Kominterna se z ní, jak později uvidíme, rozhodla vytěžit maximum.
Velká hospodářská krize v Československé republice
Ekonomická krize zasáhla všechny kapitalistické země. Československá republika nebyla v tomto výjimkou. Přece však v republice hospodářská krize nevyvolala takový šok jako například v USA či Německu. Již během roku 1929 se odhalovalo pozvolné pohasínání konjunktury a tento proces se během krize pouze prohluboval, aniž by nastaly větší zlomy.
Naopak ještě v roce 1930 se zdálo, že Československá republika by mohla Velkou hospodářskou krizi zvládnout. V tomto roce se na dobré úrovni držely ještě jisté sektory spotřebního průmyslu a konjunktura trvala i v těžkém průmyslu.18 V zemědělství sice rychle klesaly ceny, ale objem obchodu se držel na stejné úrovni.
Stejně jako v mezinárodním vývoji se Velká hospodářská krize projevila nejdříve v zemědělství. Československá republika vykazovala během roku 1928 trvající agrární krizi.
Zemědělská krize znamenala stlačení příjmů zemědělského obyvatelstva. Omezení kupních možností obyvatelstva živícího se zemědělstvím se projevilo poklesem spotřeby průmyslových výrobků, čímž se krize přenášela do průmyslu a prohlubovala jeho vlastní krizi. První velké problémy se objevily v exportu, který byl pro Československou republiku mimořádně významný. Země, které již pocítily tíhu krize, začaly hlídat své trhy za pomoci vysokých cel. Upřednostňování domácí produkce a její podpora snížily objem mezinárodního obchodu. Možnost odbytu tak zůstávala pouze v zemích, kde krize nastoupila se zpožděním a toto řešení nemohlo vydržet věčně.
Na konci roku 1930 bylo jasné, že se Velká hospodářská krize v Československé republice pouze zpozdila. Vzestup registrované nezaměstnanosti na téměř pětinásobek roku 1929 nenechal nikoho na pochybách. Nezaregistrovaných nezaměstnaných bylo daleko více, a to asi 1,3 milionu lidí. Toto číslo znamenalo, že každý čtvrtý zaměstnanec přišel během krize o práci. Obavy vyvolávala i částečná nezaměstnanost,která se projevovala vynecháváním směn a zároveň snižováním mezd, které se během krize propadly na 85% své hodnoty oproti roku 1929. Rychle přibývalo podniků, které se dostaly do potíží a musely je řešit výše zmíněnými prostředky, tedy snížením mzdy a zkrácením pracovní doby. Svůj podíl na tom nesly i velké banky, které zdražovaly úvěry na neúnosnou míru. Průmysl byl tak díky nim hnán do další krize, čímž se jen potvrdila pro první republiku tak typická nadvláda bank nad průmyslem.
Na počátku roku 1931 se náhle zastavil pokles cen v některých sektorech, mimo jiné to byl i hutní průmysl. Toto zbrzdění vnímali mnozí finančníci velice pozitivně a přestali o Velké hospodářské krizi smýšlet jako o výjimečném případu. V jejich očích se z krize stal jen periodicky opakující útlum průmyslu. Ale již v létě roku 1931 se dostavila úvěrová krize,která dopadla na Československou republiku velice tvrdě a jejíž průběh byl pro těžký a strojírenský průmysl přímo katastrofický.
Stále trvající vysoká úroková míra půjček udržovala i nedostatek provozního kapitálu ve všech podnicích, a tak se země nemohla odrazit ode dna Velké hospodářské krize. Vleklé politické debaty s finančníky, které měly tuto situaci vyřešit, nakonec zemi uvrhly ještě do politické krize, které využily extrémistické strany. Jejich boj se měl v budoucnu přenést z parlamentu do ulic.
Odraz Velké hospodářské krize ve sféře politiky
Velká hospodářská krize mimo jiné ovlivnila značně i politickou scénu Československé republiky. Jednotlivé politické strany navrhovaly svá řešení krize a podle jejich úspěšnosti se pak měnila i obliba jednotlivých stran u voličů. Velká hospodářská krize nahrávala především nevládním extrémistickým stranám, kterým umožnila jednoduše profitovat z chyb, kterých se vládní strany dopouštěly ve snaze zbrzdit ekonomický propad. Pozornost budu věnovat především KSČ a německé DNSAP, které se přímo zapojily do Velké mostecké stávky.
Vynechávám tak informace o slovenském a maďarském nacionalismu v období Velké hospodářské krize, které vzhledem k tématu práce nejsou podstatné.
Vláda se zpočátku zajímala především o krizi v zemědělství. V republikánské straně se již během roku 1929 objevovaly rozpory ohledně pozvolna upadajícího zemědělství. Strana reaguje kritikou ministerského předsedy Františka Udržala. Ten ovšem tuto situaci zvládl a sestavil takzvanou Udržalovu koncentrační vládu, která byla namířena proti radikalismu a držela „prohradní" orientaci politiky státu. Avšak tato vláda nemohla zabránit dalšímu prohlubování krize v zemědělství a následnému provázání s krizí průmyslovou.
Komunistická strana Československa v čele s novým gottwaldovským vedením zahájila další fázi svého boje proti Československu a jeho mezinárodní i vnitřní politice.
Usilovala o rozbití československých smluvních vazeb v rámci versailleského systému a o likvidaci pluralitní parlamentní demokracie ve vnitropolitickém vývoji. Zaměřila se na provedení bolševické revoluce s cílem zařadit Československo do rámce sovětských republik.Komunistická strana Československa považovala krizi za „dar z nebes".Konjunktura dvacátých let nebyla pro politiku této strany právě příznivá. V době prosperity jen těžko přesvědčovala tato strana občany o tom, že toto je jen jakýsi chvilkový vrchol kapitalismu, za kterým musí následovat bezpodmínečný pád.
Když tento pád opravdu přišel,mohla již tato strana začít poukazovat na rozšiřující se bídu v kapitalistických zemích a nazvat krizi „krachem režimu". Nadále pak komunistická strana využívala toho, že krizí byl zasažen celý kapitalistický svět.
KSČ poukazovala na to, že takzvaný tábor kapitálu se snažil přesunout tíži krize na pracující. Komunistická strana vydělávala i na nedostatečných opatřeních vlády. Vládní koalice zpočátku doufala, že stoupající míra nezaměstnanosti bude nakonec zastavena podporou státních podniků či podniků ve veřejném vlastnictví. Tyto naděje vzaly za své v roce 1932. Podniky se začaly chránit samy kartelovými dohodami či fúzí, což pro ně znamenalo stabilitu a úsporu na pracovních silách, pro pracující možnost dalšího propouštění.
Dalším nebezpečím byla nacionalizace německého obyvatelstva zvláště v příhraničních oblastech. V čele této vlny stojí Německá nacionálně socialistická dělnická strana – DNSAP. Tato strana při své agitaci využívala skutečnosti, že hospodářské a sociální důsledky krize byly velmi těžké především v severních oblastech českých zemí, osídlených
německým obyvatelstvem. Ač další průběh krize tyto rozdíly vyrovnal, počáteční situace vytvořila vhodné podmínky pro rozvoj nacistické kampaně. Od roku 1931 zesílila DNSAP činnost a zahájila intenzivní nábor do strany a také započala s budováním různých masových organizací, například odborových svazů mezi dělnictvem či organizací mládeže a studentů.
Tato strana sehrála spolu s KSČ velkou roli při organizaci stávek a demonstrací a stejně jako u komunistů jí to přinášelo oblibu u širokých lidových vrstev.
Vláda, která nebyla schopna vzdorovat krizi, se stala jednoduchým cílem KSČ i DNSAP, které začaly na Velké hospodářské krizi politicky vydělávat a brzy se začaly stavět do čela sociálních hnutí dělnictva i nezaměstnaných. Jejich největším úspěchem pak byla Velká mostecká stávka.
Mostecká stávka stručně
Čtyrtýdenní stávka horníků severočeského hnědouhelného revíru ve dnech 23.3. až 19.4.1932. Nejmohutnější stávka v Evropě za světové hospodářské krize. Začala 23.3. jako protestní stávka proti propouštění horníků na dole Humboldt II, v následujících dnech se rozšířila na další doly a 30. března přerostla ve stávku všech horníků severočeského hnědouhelného revíru. Vyvrcholila 13.4. generální stávkou všeho dělnictva na severu Čech a masovými demonstracemi.
Stávkovalo 25 000 horníků severočeské pánve + Kladensko a Ostravsko. Byla to největší stávka v období první republiky a ve střední Evropě která nebyla potlačena. Hlavními požadavky bylo zastavit snižování mezd a propouštění horníků.
Mostecká stávka byla vedena Komunistickou stranou Československou, která toho propagandisticky využívala. Po r.1948 se vůbec nemluvilo o velkém vlivu na průběh stávky který měla SdP (Sudetendeutsche Partei).Snahou obou stran tedy KSČ i SdP bylo,dotlačit stávku do absolutní krajnosti a vytlouci z ní maximální politický kapitál.
Nesmíme zapomínat že v parlamentních volbách roku 1935 se Sudetendeutsche Partei (SdP) stala nejsilnější německou stranou v českých zemích, kde získala 1 249 530 hlasů, tj. 15,2% (44 mandátů v poslanecké sněmovně, 23 mandátů v senátu) a měla velký vliv v Sudetech.
Varianta která by se oběma stranám hodila nejvíce ,bylo rozvrátit politickou stabilitu Československa a ujmout se moci.O tom že to obě strany mysleli vážně svědčí způsob, jak se později dostala k moci NSDAP v Německu či KSČ v Československu.
Na řízení stávky se osobně podíleli někteří vedoucí činitelé strany (K. Gottwald, A. Zápotocký), v tiskovém oddělení při Ústředním stávkovém výboru pracovali komunističtí novináři a spisovatelé (J. Fučík, G. Včelička). Po částečném splnění hornických požadavků byla stávka 19.4.1932 ukončena.
Průběh stávky
Velká mostecká stávce nemá jednoznačný začátek, začněme tedy událostmi, které předcházely stávku a jsou považovány za její bezprostřední příčiny.
15. března 1932 došlo k důlní katastrofě na šachtě Kooh-I-Noor v Lomu u Mostu, při které zemřelo osm horníků. Toto neštěstí jen zostřilo vztahy mezi horníky a těžaři.
17.března 1932 Mostecká uhelná společnost dala výpovědi sto padesáti třem horníkům na dole Nelson. 21. března 1932 dostalo dalších tři sta osmdesát tři horníků z dolu Humboldt II.výpověď od Severočeské uhelné společnosti.
Ještě ten den zastavili horníci na dole Humboldt II. práci a žádali stažení výpovědí. Jejich žádosti nebylo vyhověno, a tak 23. března 1932 znovu přerušili práci.
24. března 1932 se konala konference členů závodních rad dolů Severočeské uhelné společnosti, která se usnesla pokračovat ve stávce a rozšířit ji na celý uhelný revír.
27. března 1932 se konala první celorevírní konference delegátů stávkujících horníků v Mostě, na níž byl zvolen Ústřední stávkový výbor ze zástupců všech hornických odborových organizací a nezaměstnaných a vytyčeny směrnice pro další vedení stávky.
31.března 1932 byla zastavena práce v celém hnědouhelném revíru, což představovalo masu 25 000 stávkujících horníků. Komunisté se chopili příležitosti s velkou energií. Zřídili ve stávkovém území vlastní středisko a přesídlila sem přímo část ústředního vedení strany a centrály Rudých odborů. Se stejnou vehemencí se ke stávce přidali také „protonacisté", kteří se brzy prohlásili za vůdčí složku Velké mostecké stávky. Byly vyslány hornické deputace do kladenského a ostravsko-karvinského uhelného revíru, aby zde zajistily solidární stávky.
Kladenský revír projevil solidaritu s mosteckými horníky především péčí o děti stávkujících.
Ostravští a karvinští horníci vyhlásili několik solidárních stávek. Všechny byly rychle poraženy. Poslední z těchto solidárních stávek vydržela déle a byla zastavena až po konci Velké mostecké stávky. Do stávkového hnutí se zapojila i mládež ze everních Čech a zorganizovala takzvanou rudou jízdu na kolech. „Rudí kolečkáři" byly spojky mezi jednotlivými stávkovými výbory.
O Velkou mosteckou stávku se zajímal také Adolf Hitler. Ten vydal příkaz, aby byli do severních Čech vysláni emisaři NSDAP, kteří by poradili, jak této stávky využít.
Solidaritu se stávkujícími vyjádřilo mnoho organizací a významných osobností, mezi které patřili i Jan Werich a Jiří Voskovec, Vítězslav Nezval,Marie Majerová, Konstantin Biebl, Vladislav Vančura, Ivan Olbracht či Karel Teige. Mnozí se pak aktivně zapojili do Výboru solidarity.
Výbor solidarity byla delegace spisovatelů, lékařů a architektů, kteří jeli do severních Čech podpořit stávkující horníky a prozkoumat jejich sociální situaci. Vzhledem ke složení této skupiny byla velká pozornost věnována především bytovým podmínkách hornických rodin a zdravotnímu stavu horníků, především hornických dětí.
31. března 1932 bylo také zahájeno jednání mezi zástupci stávkujících horníků a odborovými organizacemi a revírním báňským úřadem v Mostě. Výpovědi byly odvolány, a tak 1. dubna 1932 je stávkový výbor okresním úřadem v Mostě rozpuštěn s odůvodněním, že zanikly veškeré důvody pro pokračování ve stávce.
Horníci odmítli nastoupit do práce,požadovali po těžařích a odborových organizacích záruky této dohody. Je zvolen nový stávkový výbor, ale ten již není uznáván státní mocí.
První z mohutných demonstrací se konala 5. dubna 1932. Zúčastnilo se jí čtyřicet tisíc lidí. Československá vláda přijala další opatření proti stávce a vyslala na sever Čech vládního radu J. Němce a četnického plukovníka H. Steffela, kteří jsou vybaveni plnou mocí, aby mohli zakročit proti demonstrantům.42 O den později do severočeského uhelného revíru přijíždí sto padesát dragounů z 1. jezdeckého pluku.
Na 13. dubna 1932 byla svolána generální stávka. Dva dny před jejím konáním byl okresním úřadem vyhlášen zákaz demonstračních táborů lidu. 12. dubna 1932 byla do Prahy vyslána hornická deputace na ministerstvo veřejných prací a ministerstvo vnitra, aby se pokusila o odvolání zákazu táborů lidu. Deputace nebyla úspěšná, přesto 13. dubna 1932 proběhla v celém severočeském uhelném revíru generální stávka.
Při střetech demonstrantů s četníky a dragouny zemřeli dva z demonstrantů – Jana Kříž ze Souše a Josefa Ševčíka z Lomu na obou stranách se objevilo mnoho raněných. Jako odpověď na tyto události je 14. dubna 1932 vyslán do severních Čech plukovník Pschorn a s ním i další četnické oddíly.
Generální stávka byla vrcholem Velké mostecké stávky. Od 14. dubna 1932 se situace v severních Čechách uklidňovala. 16. dubna 1932 se konal pohřeb zastřelených demonstrantů J.Kříže a J.Ševčíka, kterého se zúčastnilo padesát tisíc lidí a pohřeb se tak proměnil v obrovskou demonstraci.
Ve stejný den je podepsána dohoda mezi odborovými svazy a těžařskými společnostmi, která zaručuje horníkům stávající podmínky alespoň do konce roku 1932.
Od 18. dubna 1932 se „jednotná stávková fronta" začíná drolit, a tak o den později je Velká mostecká stávka oficiálně ukončena. 20. dubna 1932, po měsíci nastoupili horníci do práce.
I kompromisní výsledek stávky byl velkým úspěchem, protože situace v hnědouhelném průmyslu byla horníkům nepříznivá. Velká mostecká stávka také odhalila jistou nemohoucnost vládních socialistických stran, které nedokázaly zbrzdit extrémistické strany, jež nakonec z Velké mostecké stávky nejvíce profitovaly.
Úspěch či kompromis ?
Ve světle nových informací se mluví spíše o úspěchu. Tisícům horníků byly zrušeny výpovědi a garantovaná současná zaměstnanost do konce r.1932.
Strůjcem úspěchů stávky pan nebyla ani KSČ či NSDAP, ale odborové centrály a především horníci samotní.
Od té doby stávkám v Čechách praktici odzvonilo.
Na základě bakalářské práce :Velká Mostecká stávka optikou dobových deníků K.Králové
a informací z různých historických publikací zpracoval :
Poslední komentáře
4 týdny 1 den zpět
4 týdny 2 dny zpět
19 týdnů 4 dny zpět
19 týdnů 4 dny zpět
20 týdnů 5 dnů zpět