Historie Litvínovska

I.

Staré, původem královské, město Most, z něhož však do dnešních časů zbyla prakticky jen část zvaná Zahražany a její nejbližší okolí, se rozkládalo mezi úpatím Zámeckého vrchu (Hněvína) a řekou Bílinou, téměř uprostřed stejnojmenného okresu. Je samozřejmé, že v průběhu staletí se jeho půdorys měnil a rozšiřoval, především severovýchodním a jihovýchodním směrem.

Jméno obdrželo město nejspíše od mostu, vedoucího přes bažinaté území v jeho okolí. V minulosti mělo různé podoby: Gnewin Mozt, Gnevinmost, latinsky Pons (případně Pons Gnewyn), německy pak Pruks, Bruck, Brüx.

Okolí Mostu bylo osídleno již v mladší době kamenné nositeli kultury s lineární i vypíchanou keramikou (5500 - 4200 př. n. 1.). V pozdní době kamenné (4000 - 2000 př. n. 1.) se na jeho katastru usídlili lidé např. s kulturou jordanovskou, kulturou nálevkovitých pohárů, kulturou řivnáčskou či kulturou se šňůrovou keramikou.

Neobvyklé nejsou ani nálezy ze starší, střední i mladší doby bronzové (2000 - 900 př. n. 1., kultura únětická, mohylová a knovízská). V okolí Mostu byly nalezeny i pozůstatky osídlení ze starší a mladší doby železné (cca 700 - 50 př. n. 1.) a doby římské (cca 50 př. n. 1. - 376 n. 1.).

Pomineme-li často citovaný úryvek z Kosmovy kroniky z 12. století, týkající se neslavného konce tažení saského vévody v roce 1040 u "Hněvina mostu nad řekou Bílinou", první písemná zpráva o Mostu pochází z roku 1207. V roce 1227 odkázal bezdětný Kojata z rodu Hrabišiců Hněvin Most zderazskému klášteru. V té době byl Most již tržní osadou. V roce 1238 odkázal témuž klášteru Kojatův bratr Všebor spolu s dalšími lokalitami i Ves Sv. Václava (pozdější mostecká čtvrť), tržní osadu na levobřeží řeky Bíliny.

Existuje hypotéza, že Ves Sv. Václava, která se neobjevuje před tímto rokem, ve skutečnosti mohla představovat Kojatovu osadu Hněvin Most a královské město Most formující se teprve kolem roku 1238 na strategicky a hospodářsky významnějším pravém břehu Bíliny vlastně převzalo Část jejího názvu (a Ves Sv. Václava byla pak pojmenována podle zde stojícího kostela).

Do roku 1248 byl vystavěn nad městem královský hrad Landeswarte, v roce 1257 jsou poprvé zmiňovány hradby a farní kostel. Předcházející vývoj završilo velké privilegium krále Přemysla Otakara II. z roku 1273, kterým bylo Mostu mimo jiné dáno právo mílové, právo na dlužníky a právo nuceného skladu. Význam města podtrhoval fakt, že zde v poslední Čtvrtině 13. století působila i mincovna. Privilegium Přemysla Otakara II. potvrdili a významně rozšířili i další panovníci (mimo jiné roku 1327 Jan Lucemburský, 1370 Karel IV., 1420 Zikmund, 1462 Jiří Poděbradský, 1515 Vladislav Jagellonský a jiní).

Královský hrad byl od roku 1283 panovníky Často zastavován, až jej v roce 1595 císař Rudolf II. i s rozsáhlým majetkem v podobě vsí v bližším i ve vzdálenějším okolí prodal městu Mostu, které centrem své pozemkové državy učinilo nedaleké Kopisty. Po třicetileté válce byl na žádost měšťanů v letech 1651 - 1653 zbourán.

Život ve městě, i přes časté požáry (z nichž nejničivější byl v roce 1515) a válečné útrapy, se vždy postupně obnovil a jeho konsolidace našla výraz i v novém pojetí architektury veřejných budov a měšťanských domů. V letech 1517 - 1594 byl vystavěn kostel Nanebevzetí Panny Marie, v letech 1600 - 1602 byla severně od něj postavena zvonice, kolem roku 1553 vznikla renesanční radnice (zbořena v roce 1881) a jiné.

Zejména od 2. čtvrtiny 18. století, kdy se upevnily hospodářské poměry ve městě, se započalo s rozsáhlými přestavbami. V roce 1726 bylo dokončeno průčelí klášterního kostela minoritu, zničeného předchozím požárem, v roce 1723 byla dostavěna budova špitálu u kostela sv. Ducha, do roku 1774 byl pozdně barokně přestavěn kostel Narození Panny Marie při klášteru magdalenitek a další.

Město se postupně rozrostlo ve tři náměstí, která byla obklopena sítí ulic. Jeho půdorys, obohacen snad jen počínající zástavbou na tzv. Pražském a Teplickém předměstí, se v podstatě až do roku 1848, kdy ztratil Most status královského města, příliš nezměnil.

K roku 1651 bylo napočteno v Mostě celkem 407 obyvatel. Třicetiletá válka město velmi zruinovala: po jejím skončení zde bylo jen 36 obydlených domů a 183 spáleniště. Kromě toho pro svou nekatolickou víru musela město opustit řada předních měšťanů. V roce 1757 je pro Most uváděno "355 hospodářů", což představuje vlastníky půdy, k nimž je nutné přičíst blíže nezjistitelný počet řemeslníků (např. 11 pekařů, 14ševců, 10 soukeníků, 9 zedníků, 6 tesařů...) a jejich rodinných příslušníků.

V roce 1843 měl Most 487 domů, v nichž žilo 3 378 obyvatel, v roce 1869 to bylo 539 domů a 6 308 obyvatel. Výstavbou řady dolů v okolí města v poslední čtvrtině 19. století (1870 Jan, 1880 Kaisergrube, 1875 Julius I, 1878 Julius II či 1900 Eugen a Richard, pozdější Ležáky), jakož i průmyslových podniků (1868, 1871 a 1887 cukrovary, 1871 lihovar) došlo ke zvýšené potřebě pracovních sil. Nebývalou měrou vzrůstal počet obyvatel: v roce 1890 to bylo 14 894, v roce 1930 již 28 212 osob, což bylo více, než v roce 1950 (25 165), kdy již probíhala výstavba tzv. nového Mostu.

V Mostě stávala řada významných památek, z nichž zde je možné jmenovat snad jen už zmíněný pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie (původně gotický ze 14. století), s cenným vnitřním vybavením. Dále to byl např. bývalý klášter minoritu s kostelem sv. Františka Serafinského (původně gotický, po roce 1639 raně barokně přestavovaný a po požáru 1723 obnovovaný s přestávkami do roku 1785), nebo bývalý klášter kapucínů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie (1616 - 27), který vznikal souběžně s kostelem a rozšířen byl v roce 1653.

V Mostě (vlastně v dřívější Vsi Sv. Václava či Taschenbergu) se nacházel ale i starší, původně románský, kostel sv. Václava (rané barokně přestavěn po polovině 17. století a restaurován v roce 1929), k němuž náležela též komenda a špitál křížovníků s červenou hvězdou. K významným sakrálním památkám patřil i původně dřevěný pozdně gotický hřbitovní kostel sv. Anny (přestavěn 1610 až 1612) a již zmíněný zbarokizovaný klášterní kostel Narozeni Panny Marie (či Sedmi radostí Panny Marie), náležející původně magdalenitkám a v roce 1783 předaný piaristům.

Většina ze vzácných architektonických památek vzala za své při likvidaci Mostu. Na původním stanovišti, bývalém Pražském předměstí, zůstal jen gotický kostelík sv. Ducha (původně z poloviny 14. století), k němuž se přimyká barokní špitál. Do jejich těsného sousedství byl přemístěn v roce 1975 pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Unikátní přesun se uskutečnil po obloukové dráze dlouhé více jak 840 metrů.

Zachráněn pro budoucí generace však např. byl i morový sloup sv. Anny od známého sochaře J. P. de Toscano z roku 1681 a soubor plastik z atiky kostela minoritu, které byly osazeny do areálu přesunutého děkanského kostela. Sochy čtyř Živlů od M. J. Brokoffa (1715), či kašna se sochou lva a městským znakem (1. polovina 18. století) byly umístěny do nové části Mostu. Sousoší sv. Jana Nepomuckého od J. A. Dietze (kolem 1720) a mariánský sloup byly nově lokalizovány do Vtelna.

Celé historické město Most, kromě Části zvané Zahražany, bylo zlikvidováno v důsledku těžby uhlí lomem Most, k. p. Doly Ležáky Most, v letech 1967 - 1982.

 

***

II.

1040 - první zmínku o existenci Mostu nacházíme v Kosmově Kronice české. Pons Gnevin iuxta fluvium Belinam (Hněvův most nad řekou Bílinou) je uveden při líčení válečných událostí mezi německým císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I. v letech 1039 a 1040.

Nejspíše od konce 12. století začal území kolem Komořanského jezera ke Krušným horám a Českému středohoří kolonizovat mocný rod Hrabišiců, který po celé 13. století zastával vysoké úřady na královském dvoře. V mužské linii bezdětný Kojata z rodu Hrabišiců odkazuje r. 1227 Most a okolní zboží zderazskému klášteru, r. 1238 ale král Václav I. využil práva odúmrti a Zderazu mostecké zboží odebral.

Most je nejprve tržní osadou na křižovatce starých dálkových cest a přechodem přes Komořanské jezero. Osada je patrně po roce 1210 přenesena na pravý břeh řeky Bíliny, kde se tržiště mohlo prostorově více rozvinout. Tržiště se ve spojitosti s rostoucím významem hradu postaveného v letech 1238-1248 na místě původní tvrze na vrchu Hněvín změnilo ve významné hospodářské středisko. Most se jako město začal formovat po roce 1240. V 60. letech 13. století je v Mostě zřízena mincovna, zrušená až po mincovní reformě z roku 1300.

Jako město je Most zmiňován v listině z roku 1247, zakládací listina se ale nedochovala. Most měl však charakter města již před tímto datem. V polovině 13. století je povýšen na královské město. K roku 1257 se datuje nejstarší městská pečeť. Roku 1273 bylo město obdarováno privilegiem Přemysla II., získalo tak právo mílové, právo nuceného skladu kupeckého zboží a právo věznit dlužníky. Koncem 13. století má Most charakteristickou podobu gotického města a plní funkci nového hospodářského a sociálně-právního útvaru. důl Richard. Jméno dostal po svém zakladateli a majiteli Richardu Baldaufovi z Drážďan. Od r. 1945 přejmenován dekretem ministra průmyslu na LežákyTěží ze své výhodné polohy v blízkosti zemských hranic a při významné dopravní tepně.

V průběhu 14. století mělo královské město Most všechny předpoklady k dalšímu ekonomickému rozvoji, jeho pozice byla posilována samotnými panovníky. Za vlády Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV. bylo městem dobře prosperujícím. Správa města byla pevně ustálená. Od r. 1337 si město samo doplňovalo městskou radu a královský podkomoří radu jen stvrzoval. Most získal řadu práv a svobod, ale též povinností. Patrně již koncem 12. století se v okolí Mostu začínají zakládat vinice, r. 1374 Karel IV. uděluje Mostu pražské viniční právo. V polovině 14. století je definitivně ukončeno zajištění města hradbami.

Husitské války zastihly Most na cestě hospodářského rozkvětu a v poměrném bohatství. Během válek ve 20. letech 15. století stál katolický Most na straně nepřátel kalicha. Tažení husitských vojsk proti Mostu v letech 1421 a 1424 skončila pro husity neúspěšně. Hospodářská situace v polovině 15. století po válkách a požáru roku 1455 nebyla ani v Mostě nejlepší, ačkoli samo město nebylo válkami dotčeno. Po sedmiletých úlevách na berni se Most vzpamatoval. Po stabilizaci poměrů v 70. letech 15. století město dále těžilo z pozemkového majetku, z výhodnosti dálkové obchodní cesty, která nabývala na významu mezinárodního charakteru, a z cechovního zřízení. Na konci 15. století je v Mostě devět cechovních organizací. Pozornost Mostu se obrací ke Krušným horám, kde se začalo s intenzivnějším dobýváním rud. Most na sebe bere roli zprostředkovatele potravinářského zásobování měst a městeček v Krušnohoří, stává se jejich obchodním zázemím. Most měl výborné podmínky pro další rozvoj.

Počátek 16. století nebyl pro město příliš šťastný. Nadějné vyhlídky na rozvoj zmařil veliký požár, který město postihl r. 1515. Nebyl sice prvním (požáry město postihly již v letech 1321, 1334, 1395, 1455) ani posledním, ale byl dosud nejhorším. budova krajského a okresního soudu včetně věznice na I. náměstíPoškozen byl i raně gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1253-1257. To, co oheň zničil, bylo brzy obnoveno a nové sociální a hmotné vybavení města nejen předčilo dobu minulou, ale dosáhlo nejvyšších hodnot v projevu výtvarném. V roce 1517 začíná obnova kostela, jehož stavba je svěřena Jakubu Heilmannovi ze Schweinfurtu. Kostel je vysvěcen v roce 1594. Výraznou dominantou obnovovaného města se stala nová renesanční radnice postavená do r. 1553.

Po roce 1547 je také Most potrestán za odboj proti Ferdinandovi I., do města je dosazen císařský rychtář, konfiskace pozemkového majetku a městských důchodů uvrhly město do tísnivé finanční situace, která je v 2. polovině 16. století prohloubena neúrodou, půjčkami králi, drahotou, hladem v r. 1582, třemi požáry v letech 1575, 1578, 1583, morem a tureckými válkami. Most se hluboce zadlužoval a dluhy splácel dalších sto let.

V roce 1595 město koupilo od císaře Rudolfa II. hrad Hněvín se všemi jeho 12 vesnicemi a statky. Ve skupování okolních statků pokračovalo i počátkem 17. století. V té době je Most mocným feudálem, jehož území sahá od zemské hranice v Krušných horách až do jižní části dnešního Mostecka.

V průběhu třicetileté války se v držení města i hradu postupně vystřídala císařská, saská i švédská vojska. V roce 1639 Most obsadili Švédové, v jejichž držení byl do konce války. Příčinou zvýšeného plenění města byla snaha o dobytí hradu Hněvína. Po válce Most upadá do stagnace a ztrácí svůj hospodářský i politický význam. Mostečané žádají císaře Ferdinanda III. o povolení zbourat hrad, který pro ně byl zdrojem utrpení. Hrad je v letech 1651-53 zbourán.

Nádražní ulice mezi I. náměstím a BaštouObtížnou poválečnou situaci Most překonal teprve počátkem 18. století, kdy se začaly konsolidovat hospodářské poměry. Na jeho vývoj ale zapůsobily i důsledky válek o Slezsko, kdy Most musel platit válečné kontribuce. Konsolidace hospodářských poměrů se začíná projevovat až od druhé čtvrtiny 18. století. Stagnaci Most kompenzuje stavebním a uměleckým ruchem.

Počátkem 19. století ovlivnily život ve městě napoleonské války, Mostecko se stalo pro vojska průchozí oblastí. V první polovině 19. století Most zbořil své středověké hradby. Roku 1820 postihl Most další veliký požár, při kterém shořelo 214 domů a řada městských a církevních budov. Počátkem 19. století byla na městských pozemcích zahájena těžba uhlí na dole Zlatá trojka, až do 60. let 19. století se ale jednalo o primitivní dolování. Od 70. let 19. století začal rozvoj průmyslového podnikání na území města. Zásadní obrat přináší roku 1870 prodloužení železnice z Ústí nad Labem do Chomutova vedoucí přes Most, což znamená spojení mosteckých dolů s širším odbytištěm, k dolování nastupují velké akciové společnosti. Poslední čtvrtina 19. století město zcela pozměnila. Prudce stoupl počet obyvatel, dochází k přílivu českého obyvatelstva, je zahájena mohutná výstavba bytů.

Rozsáhlá stavební činnost, která je průvodním jevem měnících se podmínek a poměrů, pokračuje i počátkem 20. století. Ve 30. letech 20. století končí stavební dějiny starého Mostu. Po 2. světové válce probíhá výstavba nových čtvrtí. R. 1964 vláda vydává rozhodnutí o likvidaci Mostu, která je realizována od roku 1967 a ukončena 1982.