Google

Anketa

Výzva pro pamětníky

V Sokolské ulici v Oseku v parku u objektu bývalé Jepy stojí korintský sloup, který pochází patrně z počátku 18. století a je zapsaný na seznamu památek. Vzhledem ke ztrátě sochy Panny Marie je v současnosti sloup pouze smutným torzem. Pro rekonstrukci barokní památky je nezbytné pro vést kopii plastiky podle dochované dobové fotografie.
Obracíme se proto s prosbou o pomoc nejen na sběratele starých fotografií Oseka, ale i na ostatní občany, zda nemají dobové fotografie sloupu, které by nám mohly pomoci při jeho restaurování.

Výzva pro pamětníky

Litvínovsko v číslech

Rozsáhlé články:739
Drobnější články:477
Encyklopedická hesla:547
Kategorie:85
Komentáře:205
Ankety:17
Kvízy:30
Autoři:240
Odkazy:19
Fotografie a obrázky:4286
Videa:166

Poslední komentáře

Informace

Náhodný obrázek

Kaple v Háji u Duchcova
Barevný firemní plán na němž jsou rozepsané jednotlivé místnosti.Kromě mlýnice, zde byly dvě světnice ( přední a zadní ) předsíň, kuchyně, sklep,malý pokojík. Hlavní vchod je značen číslicí 2 a pekárna s pecí je pod číslem 8.
Na čísle 6 byla místnost pro povoz a nalevo od mlýna byly malé chlévy ( 7)
V budově vlevo dole, byly stáje pro koně,chlév pro krávu a sklady krmiva.
U rybníka jsou zřetelné všechny vpusti i výpusti.
Občanská beseda v Lomu
Střední část obce
Pražská brána, kterou se vyjíždělo z města jihovýchodním směrem do vnitrozemí, byla zbourána v roce 1829
Manufaktura v ulici Dolnonádražní čp. 63, U Mlýnského rybníka.
Komořanské jezero, které se vytvořilo přirozenou cestou na toku řeky Bíliny, ještě v 17. století označil Bohuslav Balbín za největší jezero v Českém království. V době největšího rozsahu plochy, tj. asi před 700 lety, mělo rozlohu až 56 km2. Nejdelší východozápadní osa měřila 13 km, severojižní 9,5 km, na nejhlubším místě mělo hloubku 40 m pod hladinou. Jezerní plocha se vlivem sedimentace splavenin z horských svahů stále zmenšovala.

V roce 1830 bylo jezero již z největší části mokřadlového typu. Ještě v roce 1832 sahaly bažiny až k Ervěnicím, Komořanům, Jezeří a Hornímu Jiřetínu. V průběhu 30. let 19. století bylo odvodněno a vysušeno, poté zmizelo i z map. Odvodněný prostor zaplnily ve 2. polovině 19. století ocelové konstrukce těžních věží a poté povrchových dolů, stal se územím nejvíce namáhaným těžební činností s krajinnou devastací.