Východní Krušnohoří je plošně nejrozsáhlejší krajinnou oblastí Ústeckého kraje. Zalesněné svahy Krušných hor vynikají značným rozpětím vegetačních stupňů, od buko-dubového až po smrkový. Původním porostem hor byly hojné podmáčené smrčiny, rašeliniště s keřovou borovicí blatkou a bučiny na svazích. Dnešní podobu krušnohorských lesů do značné míry ovlivnili lidé.
Před 7000 lety rostla v Krušných horách podle pylových analýz pouze tráva, šáchor a stříbrolístek, roztroušené pak i borovice, zakrslá bříza a vrba. Smíšený les s převahou dubů, jilmů a lip vznikal postupně. Ještě v 17. století se ve vyšších polohách rozkládaly lesy jedlo-bukové a jedlo-smrkové.
Na konci 19. století jsou už hlavními dřevinami jedle, buky, smrky a na úpatích rozsáhlé dubiny. Následkem intenzivního využívání lesů však dochází k jejich přeměně na uměle založené, stejnorodé smrkově porosty.
Osídlování území, spojené s cíleným odlesňováním, rozsáhlé středověké hornické aktivity i následné umělé zalesňování, to vše přispívalo ke změnám v druhově skladbě lesů a mělo výrazný vliv na původní porosty.
Výsadba buku lesního v minulosti měla například opodstatnění v jeho široké využitelnosti v rámci rozvíjejícího se průmyslového podhůří, kdy buk sloužil především jako velice výhřevné palivo.
Na těžko přístupných místech a skalnatých svazích zůstaly zachovány zbytky přestárlých bučin. Jedle vymizela z lesů úplně, stejné jako jilm, z listnáčů zůstaly zachovány především jasany, kleny, duby a habry.
Většina smrkových porostů pak byla silně poškozena především průmyslovými emisemi za éry socialismu, kdy nebyly ctěny ekologické přístupy k okolní přírodě. Rozsáhlé přestárlé svahové bučiny přesto patří dnes již neodmyslitelně k charakteru východního Krušnohoří.
Dál se stezka vine po strmém úbočí Špičáku nad Rýzmburským údolím směrem k úzkému sedlu s horskou bystřinou se zimovištěm netopýrů ve staré štole
Poslední komentáře
4 týdny 1 hodina zpět
4 týdny 1 den zpět
19 týdnů 3 dny zpět
19 týdnů 3 dny zpět
20 týdnů 4 dny zpět