Osada, Siedlung, Hermann-Göring-Stadt.
Roku 1938 byl Horní Litvínov zabrán fašistickým Německem. Jeho vývoj v době 2. světové války se pak výrazně lišil od většiny jiných měst jak na zabraném území, tak v protektorátu.
Teprve v té době začalo bezohledné drancování zásob uhlí. Pro potřeby armády byla již roku 1938 zahájena výstavba obrovského chemického závodu na výrobu benzínu mezi Horním Litvínovem a Mostem na katastrech obcí Záluží, Růžodol a Kopisty.
Již v roce 1942, kdy zde byla výroba zahájena, se zařadil mezi největší průmyslové komplexy na území Čech.
Roku 1941 došlo k integraci obcí okolo chemických závodů s městem. Dolní Litvínov byl přejmenován na Oberleutensdorf-Siid, Záluží na Oberleutensdorf-West.
Se stavbou komplexu i s dalším rozvojem dolů, třídíren a elektráren v okolí byl spojen vznik několika pracovních, internačních a zajateckých barákových táborů a kolonií v okruhu kolem staveniště (další vznikly po roce 1945).
Pro zaměstnance závodů byla s využitím nucené pracovní síly zahájena rozsáhlá bytová výstavba.
Výstavba Osady
Autorem stavebních plánů byl profesor Hermann Jensen a dipl.inženýr Walter Moss (Berlín 1942).
Dnešní osada se původně jmenovala Siedlung (Osada) později Hermann- Göring -Stadt
Na svažitém terénu pod Krušnými horami vzniklo 1240 bytů v dvouposchoďových, především řadových domcích, sestavených do dvou hlavních ulic a na ně kolmých uliček vytvářejících uzavřené a polozavřené dvory.
Než započala výstavba Osady, prvně byly zbudována ulice "C" v r.1942 Zum Ratschergrund (K radčickému údolí) dnešní Podkrušnohorská.
Tato a další silnice a cesty byly zbudovány jako spojnice ke staveništím.Na německých plánech byly označeny písmeny.
V letech 1940-44 vyrostly dvě jednotné řešené ulice v Horním Litvínově a v Chudeříně, téžiště výstavby však bylo v úplně nové čtvrti, založené severovýchodně od města, na úpatí hor, na území dosud porostlém lesem. Tato Èást Horního Litvínova, zvaná Osada (později Stalinovky. respektive Litvínov VI), je jediným větším a uceleným urbanistickým komplexem, postaveným Němci v českých zemích za 2. světové války. Přes smutný historický kontext jde o vynikající urbanistické dílo.
Zkřížením hlavních ulic vzniklo menší náměstí obohacené rizality a podloubím s obchody.
Řada domů byla neomítnuta tradiční nehistorizující fasádou a původně s břidlicovou nebo taškovou střechou.
Obvod Osady vymezila na jižní straně lesní cesta od hřbitova do horního Lomu a Loučné (dnes Vrchlického) na severní straně souběžná lesní cesta od horního okraje Horního Litvínova (dnes součást Podkrušnohorské ulice) a na západě stoupající cesta po okraji lesa (S. K. Neumanna).S. K. Neumanna se stala také jednou ze dvou hlavních ulic Osady (druhou vytvořila Podkrušnohorská ulice).
Jako její jižní pokračování byl vybudován jihovýchodní silniční obchvat města, který Osadu spojil zcela novou trasou se vsí Zálužím a komplexem továrny. Základ kompozice osady tvoří výše uvedená dvojice hlavních ulic ve tvaru T, obestavěných souvislými řadami jednopatrových domů s tradičně pojatými fasádami a břidlicovými sedlovými střechami.
Východní strana ulice S. K. Neumanna byla zastavěna jednotlivými bytovými domy, orientovanými kolmo k ulici. Na křížení obou ulic bylo zformováno menší náměstí, kompozičně obohacené rizality a podloubím.
Další domy vznikly ve „vnitrobloku" východně od ulice S. K. Neumanna a s oběma hlavními ulicemi byly spojeny klenutými průjezdy v uličních frontách. Litvínovská Osada se stala předobrazem pozdějších urbanistických celků tzv. socialistického historismu 50. let. Charakterizuje ji však mnohem civilnější, v podstatě nehistorizující výraz, neobsahují prvky stalinistické pompéznosti. Válečnou výstavbou vzniklo v hornoltvínovské aglomeraci celkem 1240 bytů, z nich většina byla soustředěna v Osadě.
Osada měla klíčový význam i z hlediska celého uspořádání hornolitvínovské aglomerace. Toto východní satelitní město se totiž stalo žádoucí protiváhou západního Chudeřína, čímž vlastnímu Hornímu Litvínovu zajistilo centrální polohu v rámci aglomerace. Definitivně tak byl potvrzen i princip nové výstavby města podél krušnohorského úpatí, tedy na území nezasaženém vlivy těžby. Pro spojení Osady s městem byly obě dosavadní paralelní cesty přebudovány na silnice Podkrušnohorská Žižkova).
Chemické závody, klíčové pro válečnou mašinérii Německa, se staly v závěru 2. světové války cílem několikerého bombardování, které zasáhlo i Dolní Litvínov, Lipětín a Růžodol. V letech 1944-45 se kombinát v Záluží stal terčem leteckého bombardování, které zasahovalo i široké okolí včetně dolů, města a barákových táborů.
Po roce 1945
V letech 1945-6 došlo k odsunu německých obyvatel. Potřeba obnovy a dalšího rozšíření chemických závodů vyvolala rozsáhlé přistěhovalectví a od roku 1946 i novou výstavbu, která navázala na Osadu a vytvořila její východní část ve stylu téměř bez ozdobného socialistického historismu. Nad Podkrušnohorskou ulicí vyrostlo současně do konce 50. let velké sídliště, tvořené strohými bytovými domy v paralelních řadách nad sebou ve svahu, sdruženými do několika skupin. Menší počet kasárenských dvouletkových domů vznikl i po jižní straně Podkrušnohorské ulice. Sídliště bylo nazváno Stalinovky a toto jméno zahrnulo i dosavadní Osadu. Roku 1958 byla na severovýchodním okraji sídliště dokončena velká Škola.
V tomtéž roce byla za východním koncem sídliště, za Radčickým potokem, dokončena stavba monumentálního postfunkcionalistického komplexu Kolektivního domu, jehož výstavba začala již roku 1947. Současně se Stalinovkami vyrostlo několik bytových domů také nad hřbitovem a rozsáhlé sídliště bylo vybudováno i nad Hamrem, západně od Chudeřína. Hamr sice nadále zůstával odděleným urbanistickým celkem, funkčně se však již stal nedílnou součástí homolitvínovské aglomerace.
V polovině 50. let však také v důsledku prosazení velkoplošné těžby uhlí začala destrukce osídlení jižně od Homího Litvínova.
Poslední komentáře
4 týdny 1 hodina zpět
4 týdny 1 den zpět
19 týdnů 3 dny zpět
19 týdnů 3 dny zpět
20 týdnů 4 dny zpět