Sesterské město Mostu – Litvínov – je známé coby město chemiků a hokeje. Proč se tedy bavit o těžbě a rekultivaci? Litvínov vznikl na rozmezí Severočeské uhelné pánve a mohutného masívu Krušných hor. Jeho počátky sahají do pravěkého období keltského osídlení. Podle písemných dokladů je však známé teprve od poloviny 14. století pod jménem Lutwinov. Bylo původně zemědělským sídlem, později proslulo významnou textilní manufakturou. A s uhlím je spojováno teprve zhruba od poloviny 18. století, kdy bylo toto nové médium v nastupujícím období páry využíváno jako energetický zdroj za dřevo, kterého rychle ubývalo a bylo každým rokem dražší.
V té době ovšem nebyla technika na takové výši, aby se těžily kvalitní, hluboko uložené části sloje, takže se s těžbou začínalo tam, kde bylo uhlí jen nehluboko pod povrchem. A jednou z takových oblastí bylo i území v okolí Litvínova, kde postupně vznikla řada povrchových lomů a hlubinných dolů. Litvínov se proto na čas změnil v hornické město. V současném období zde však éra těžby doznívá v podobě rekultivačních a resocializačních aktivit, které významně přispívají ke zlepšování ekologické stability krajiny a zkvalitňování životního prostředí obyvatel.
Litvínovská éra „černého zlata" V Severočeské uhelné pánvi je uhelná sloj vyvinutá v mocnostech od 20 do 40 metrů. V prostoru Litvínovska je sloj osm až 15 m mocná a uložena je v hloubce 30 až 200 m. Nejblíže k povrchu má v tzv. výchozovém pásmu, v bezprostřední blízkosti krušnohorských svahů. V období, kdy se těžilo ručně, zde proto vznikala zprvu řada malých povrchových dolů – lomů, a později i hlubinných dolů, které již mohly těžit jižněji orientovanou kvalitnější uhelnou sloj až ve stametrových hloubkách. Ve východním sousedství Litvínova, u Horního Lomu, otevřel v roce 1845 sklářský mistr z Oseka Fiedler postupně dva lomy, Theodor I a II. Nedaleko pak byly postupně otvírány lomy Klement I a Klement II, Maria I a Moritz. Z hlubinných provozů to pak byly doly Anna, Marie, Vilém, Moritz, Theodor a Pluto.
V západním sousedství Litvínova byl již v roce 1870 otevřen důl Antonín, později důl Kníže Nebes (po 2. světové válce přejmenovaný na Partyzán Slánský a v roce 1951 na Rudý Sever). V letech 1948 až 1962 se zde těžilo i povrchovým způsobem – lomy Rudý Sever I a II. A v jižním sousedství Litvínova byl v roce 1880 otevřen důl Pavel II a později u Louky Pavel I. Velkými těžebními kapacitami vládly pak doly Vítězný Únor a Kolumbus. Je samozřejmé, že těžba těchto lomů a dolů se i na Litvínovsku projevovala svými typickými destrukcemi v dotčeném území. Pokud se jednalo o malolomy, tak po nich zůstaly dnes již zarostlé výsypky a zbytkové vytěžené prostory. Hlubinné doly zde těžily většinou tzv. „komorováním", které se na povrchu území projevovalo pinkami a rozsáhlými poklesy.
Z lomů se kvality přírodního i životního prostředí nejvíce dotkly lom S. K. Neumann v Horním Lomu a lom Rudý Sever v Hamru, jejichž ukončení však proběhlo již v poválečném období, kdy byla běžně prováděna rekultivace. Ta dokázala jizvy po těžbě těchto lomů poměrně rychle zahojit. Podívejme se proto na tyto dva lomy podrobněji. Lom S. K. Neumann Jedete-li z Horního Lomu do Oseka, směrem do pánve a Českého středohoří se vám otevře pohled přes zalesněný lom S. K. Neumann. Pamětníci si však tento prostor pamatují ještě jako povrchový důl, který svým provozem v severní části narušil území natolik, že zde byl na určitý čas přerušen i provoz na sousední silnici. Toto území má však výrazně delší hornickou tradici. Právě zde byl v roce 1845 otevřen malolom Theodor, v roce 1881 důl Anna, roku 1887 hlubina Theodor a roku 1894 důl Marie.
V letech 2. světové války (1942) zde byl znovu otevřen lom Marie II, který byl po válce, 19. října, slavnostně přejmenován na důl S. K. Neumann. Jeho provoz byl však zanedlouho, v roce 1954, zrušen právě pro zmíněné narušení stability tohoto území. V letech 1956 až 1959 zde probíhala intenzivní sanace celého území lomu S. K. Neumann. Byla řešena tak, že v sousedství, v místě starého malolomu Klement, byl otevřen další lom S. K. Neumann II, jehož skrývkou byl zavážen sanovaný lom. Bylo do něho převezeno 1,8 mil. m3 nadložních zemin, a to nákladem 28,6 mil. Kčs. Tím bylo území lomu S. K. Neumann stabilizováno a připraveno k následné obnově. Vlastní rekultivace zde pak byla zahájena v roce 1956 terénními úpravami, kdy zde buldozery přemístily 122 948 m3 zemin. Celé území pak bylo v rozsahu cca 60 ha zalesněno, a to vesměs listnatými dřevinami v tomto základním druhovém sortimentu: olše, bříza, topoly, javor, jasan, lípa, dub – s příměsí řady dalších doplňujících stromů a keřů.
Do roku 1975 zde probíhala tzv. rekultivační pěstební péče, která byla ukončena předáním celého lesního areálu do majetku lesního závodu Litvínov. Lom Rudý Sever V poválečném období republika žádala stále více uhlí, na jehož těžbu hlubinné doly nestačily. V celém revíru začínala mít proto převahu produktivnější těžba povrchová. Bylo tomu tak i na hlubině Rudý Sever v Hamru, kde se těžilo v letech 1870 až 1965. Již v roce 1948 zde bylo proto mezi Chudeřínem a Hamrem otevřeno první ze dvou křídel lomu Rudý Sever. Říkejme mu Východní lom. Po jeho vytěžení byla otevřena druhá část tohoto lomu – západně od provozních budov hlubiny Rudý Sever (kde dnes sídlí KOVOŠROT).
Odklizem zavezen lom první. Západní lom byl hlubší (50 m) a po exploataci byl zasypán již s pomocí zakladače skrývkovou zeminou s významnou převahou třetihorních jílů přiváženou z lomu Obránců míru. Západní lom ukončil svoji existenci v roce 1962. Rekultivace obou lomů Rudý Sever probíhala odlišně: Východní lom mezi Hamrem a Chudeřínem byl celý zalesněn a v depresích vznikly vodní plochy. Na části vnější výsypky byl původně založen ovocný sad, který byl později zrušen a toto území dodatečně zalesněno. Celý tento prostor má však i důležitou vodohospodářskou funkci. Pro případ stoleté vody by sloužil jako zádržné území. Lesnická rekultivace zdárně probíhala od počátku šedesátých let minulého století, takže zde vznikl smíšený les s převahou listnatých dřevin, kde dominují břízy, topoly, jasany, javory, lípy, modříny, habry a borovice.
V současné době zde probíhá příprava rozsáhlého revitalizačního záměru nazvaného „Rekreační plocha Nové Záluží", který je schválen k realizaci v rámci vládního programu „15 miliard Kč pro revitalizaci", a to s předpokládaným nákladem přes 180 milionů korun. Tento projekt předpokládá rozsáhlé úpravy vodního režimu v tomto území, rekonstrukci lesních porostů a jejich zpřístupnění tak, aby mohl tento prostor sloužit obyvatelstvu jako hodnotný příměstský lesopark. Západní lom Rudý Sever byl zasypán do původní úrovně terénu a určen k zemědělské rekultivaci. Ta úspěšně proběhla, i když zde vlivem poklesů dodatečně vznikaly mokřiny. Celý tento pozemek byl přesto dočasně zemědělsky obhospodařován. V současné době bylo toto území určeno územním plánem města Litvínova k zástavbě novým obytným souborem s názvem „Nové Záluží". Urbanistická studie předpokládá, že zde bude v několika etapách postaveno celkem 103 rodinných domů.
V současném období jsou zde ve výstavbě inženýrské sítě. Po mostecké čtvrti „Pod Resslem" to bude druhá výstavba významného obytného souboru na výsypce. V okolí Litvínova však probíhala těžba i na mnoha dalších místech: V jihozápadním sousedství to je především Hornojiřetínská výsypka, která leží v předpolí lomu Československé armády. Její významná část byla proto pouze dočasně pomístně ozeleněna způsobem, kterému se nyní říká řízená sukcese. Ostatní části byly klasickým způsobem zalesněny. V jihovýchodním sousedství se k Litvínovu přimyká rozsáhlá Růžodolská výsypka. I ta byla celá zalesněna.
Na jihu navazuje na výsypky lomu Ležáky-Most a lomu Bílina. Tento nový rekultivační komplex již nyní umožňuje přímé propojení Litvínova s Mostem lesním prostředím. Na několika místech zde dosud probíhá rekultivační pěstební péče a v programu je zde i výstavba sítě cyklostezek. A když už jsme u cyklostezek, tak další z nich je schválena v rámci vládního programu „15 miliard Kč pro revitalizaci". Je situována po jižním okraji Litvínova, většinou po těžbou ovlivněných pozemcích od lomů Rudý Sever až po zrekultivovaný areál S. K. Neumann – s předpokládaným nákladem 17 mil. Kč.
Závěrem Těžba a následná rekultivace postiženého území jsou během na dlouhou trať. Nejzřetelnější to je u velkolomů, které existují po dobu několika generací. Litvínov měl v těchto souvislostech určitou výhodu v tom, že jeho okolí bylo ovlivňováno většinou jen doly a malolomy, takže zde rekultivační obnova probíhá poměrně rychle. A navíc na ni již nyní navazuje její následná etapa. Tu nazýváme revitalizací či resocializací. Jejím smyslem je přiblížit rekultivovaná území člověku. Jsem upřímně rád, že mi bylo umožněno celý proces této obnovy jako chudeřínskému rodáku po dobu více než poloviny století v dresu rekultivátora absolvovat. A že mohu být i nadále přímým účastníkem resocializačního procesu, který se významně v celém revíru podílí na urychlování obnovy v těžebních oblastech Ústeckého a Karlovarského kraje. V rámci této mimořádné „revitalizační injekce" tak bylo až dosud k realizaci schváleno 274 projektů ve výši 13,5 miliardy Kč.
Poslední komentáře
4 týdny 20 hodin zpět
4 týdny 1 den zpět
19 týdnů 3 dny zpět
19 týdnů 3 dny zpět
20 týdnů 4 dny zpět