Historie Litvínovska

Podle čínského kalendáře byl rok 1970 „rokem psa" a my bychom spíše mohli říci, že byl „pod psa". Také zima se svými obrovský ni spoustami sněhu nejen že způsobila našemu národnímu hospodářství ohromné škody, až se zdálo se, že nebude mít konce. Příroda se opět jednou zachovala jako rozmarná žena, plná nálad, rozmarů a vrtochů.
Mimořádných jevů v přírodě si všímali již naši předchůdci, a tak najdeme i ve starých litvínovských kronikách mnohé záznamy, které zachycují průběh výkyvů počasí jednotlivých dnů nebo určitého časového úseku.

Dovídáme se, že 20. a 21. ledna 1737 napadlo mnoho sněhu, při lom nemrzlo a několik dní poté za sebou neustále střídavě pršelo a padal sníh, takže 25. ledna byla velká povodeň v Horním Litvínově, kterou způsobil Divoký potok, protékající obcí. Tak jako v roce 1700 byla celá obec úplně zatopena a po osm dní měli všichni obyvatelé co dělat než vyčistili potok od naplavených kamenů,sutě a písku v místech dnešního náměstí Svobody.

23. března 1827 byla zase postižena tehdejší obec Chudeřín velkou povodní rozvodněným Bílým potokem, přitékajícím z údolí Šumné. Vzdor tomu, že Chudeřín je vystaven na svahu,
vnikla voda do bytů a nadělala mnoho škod. Také v následujících třech dnech 24. až 26.března se rozvodnil v Horním Litvínově Divoký potok. K roku 1829 je zaznamenáno další rozvodnění Bílého a Divokého potoka.

Také rok 1849 způsobil mnoho starostí a smutku. 3. června zničilo strašné krupobití úrodu na polích v Janově, Hamru a na Křížatkách, zejména pak v Chudeřině. Obecní kronika chudeřínská zaznamenala tuto událost, kterou uvádíme zkráceně takto: „3. června ve 4 hodiny odpoledne byla obec postižena velkou průtrží mračen; byl to obraz hrůzy a zkázy. Od severu a jihu přitáhla tento den těžká mračna, zůstala nějaký okamžik viset nad Krušnými horami, aby vzápětí nato ,vysypala za doprovodu blesků a rachotu hromu svůj strašný obsah: nespočetné kroupy o velikosti slepicích vajec.

Nikdy nebylo ještě vidět tak dokonalý obraz zkázy jako tam, nikdy nebyla tak zničena naděje na žně jako v Chudeříně. Louky a pole byly na několik stop hluboko rozbrázděny rvoucím proudem padající vody. Koberec luk byl na některých místech vyzvednut a shrnut tak jako nějaké sukno, tráva a obilí ubito; nepopsatelný zmatek. Žalostný je pohled na stromoví, které krátce před tím zdobily krásné koruny; stojí nyní holé a nahé a jako v zoufalství o svůj oloupený šat zvedá své dlouhé a suché pahýly k nebesům.

Krupobití svými strašnými střelami srazilo vše k zemi. Zpěvavé ptactvo leželo na všech polích, i cestách mrtvé, vždyť sami lidé se sotva uchránili ve svých příbytcích. Kroupy rozbíjely střechy a zespoda hrozily proudy vod podemlíti základy domů. Ještě následující den bylo možno zhlédnout hromádky krup stopy vysoko a kroupy o velikosti holubích vajec.

Hornolitvínovský záznam uvádí v krátkosti podobný, popis, že krupobití zničilo během hodiny veškerou půdu polí na „Ladách". Na několik let byly pole a louky zničeny. V Janově strhávala dravá voda stromy, keře a kamenné balvany a proudy vody povodně 'vnikaly do domů, které stály při potoce.

K září 1865 je zaznamenána velká bouře s krupobitím a zátopou, která zatopila celé dnešní náměstí Budovatelů.

20. prosince 1886 bylo tak obrovské sněžení, že byl tímto množstvím sněhu přerušen provoz na všech železničních tratích, ústících v Mostě.

Těchto několik výňatků ovšem zdaleka ne vyčerpává záznamy o rozmarech počasí a počasí vůbec v dřívějších dobách. Za zmínku ještě stojí záznam ze zimy roku 1928/29, kdy byly kruté mrazy a teploměr ukazoval až 38' C pod nulou. Těmito mrazy trpěly ovocné stromy, obzvláště ořechy, jichž mnoho zašlo v Meziboří.