V Sokolské ulici v Oseku v parku u objektu bývalé Jepy stojí korintský sloup, který pochází patrně z počátku 18. století a je zapsaný na seznamu památek. Vzhledem ke ztrátě sochy Panny Marie je v současnosti sloup pouze smutným torzem. Pro rekonstrukci barokní památky je nezbytné pro vést kopii plastiky podle dochované dobové fotografie.
Obracíme se proto s prosbou o pomoc nejen na sběratele starých fotografií Oseká, ale i na ostatní občany, zda nemají dobové fotografie sloupu, které by nám mohly pomoci při jeho restaurování.
Možná je méně známou skutečností historie, že v době druhé světové války, zejména pak v období let 1944 a 1945, kdy oblast Litvínovska a Mostecka postihly těžké spojenecké nálety, sloužily k ochraně obyvatel nejen oficiálně zřízené protiletadlové kryty, do kterých byl přístup pouze s platným průkazem, ale také štoly nebo bývalá důlní díla.
Nezřídka se stávalo, že před bombardováním do dolu sfáraly ženy s dětmi a poté, co bylo nebezpečí zažehnáno, zase vyfáraly ven. Někdy se ale situace zkomplikovala.
„Při druhém náletu sfárala do Dolu Minerva moje teta Růžena Vohnoutová se svou čtyřměsíční dcerou Jaruškou. Důl byl však při náletu zasažen, a tak ti, kteří se před dopadem pum schovali do šachty, nemohli ven," vzpomínal po desetiletích na jednu z válečných epizod J. Voříšek z Horního Jiřetína. Podle jeho dalších slov tam jeho teta dokonce sfárala i s kočárkem, o který v podzemí nakonec přišla. Při vysokých teplotách, kdy byl profil chodby jen 70 – 80 centimetrů, místy voda až po pás, se všichni, kdo tam byli schováni, brodili do revíru jiných šachet.
Je znám například případ, kdy došlo k neštěstí. V noci z 5. na 6. března 1945 vznikl za nejasných okolností v prostoru spojovací chodby v hlubině šachty Kaisergrube – Johan II požár. Ten vyvolal zmatek a následně přišlo o život 17 lidí. Zpráva je zaznamenána v kronice dolu a v jejím závěru se uvádí, že zmatek údajně způsobila neznalost jazyka zajatců ruské národnosti.
Poté, co byly takovýmto způsobem využívány například šachty, přistoupily oficiální německé úřady k tomu, že se snažily ustanovit právě důlní díla nebo i jiné prostory jako velkokapacitní protiletadlové kryty.
Příručka protichemické ochrany ochrany
Proto v prosinci 1944, i když první oficiální záznamy jsou už z měsíce září, začaly odcházet poštou na velitelství Luftgaukommanda XVII v Praze nejen žádosti, ale i vyplněné formuláře týkající se stavebních úprav navržených lokalit. Dozajista není bez zajímavosti skutečnost, že jako první byl zaslán formulář k vybudování a doplnění štoly v Mostě Na střelnici v Chomutovské ulici, a to 13. listopadu 1944. Poslední záznamy jsou potom z března roku 1945.
V osmistránkovém seznamu z poloviny prosince 1944, v němž jsou uvedeny lokality a možnosti oficiálně nově vznikajících protileteckých krytů, je jedenáct tzv. Luftschutz – Stollen v Mostě a nejbližším okolí. Míněn tím byl v té době tzv. Velký Most, kam se ještě počítaly Souš, Rudolice a Kopisty.
Litvínov a okolí jich bylo nahlášeno osm. Sem se zase počítaly také lokality Chudeřína a Záluží.
V Mostě byly uváděny štoly Na střelnici, v ulici Na ptáku, v Löfflerzeile, dále pak lokalita Lauterbach, u sportovního hřiště na Paredlstrasse, ale i štoly na šachtě Richard a Johann nebo Anna. Počítalo se s výstavbou štol také v Kopistech, Pařidlech a Střimicích. Dvě byly budovány v Rudolicích.
V Litvínově byl budován kryt jako štola v Brünnelsbergu, což je dnes bývalý kryt CO v lokalitě Studniční vrch. Jedna štola byla zaznamenána v Chudeříně a jedna v Záluží. Dále se pak počítalo s lokalitami Hopfenberg, Königshübel, Mareintagbau a Weinberg. Pod Litvínov spadal i kryt v prostoru Fuchshübel na katastru Horního Jiřetína. Některé plány na zvelebení důlních děl a štol, nebo na novou výstavbu krytů se už vzhledem k rychlému spádu událostí a konci II. světové války neuskutečnily.
Poslední komentáře
4 týdny 20 hodin zpět
4 týdny 1 den zpět
19 týdnů 3 dny zpět
19 týdnů 3 dny zpět
20 týdnů 4 dny zpět