Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Úvod
Když jsem psal o stavbě Mostecké přehrady (KKM 9/64) a prohlížel archivní materiál, četl jsem ve zprávě městské rady ze dne 11. XI. 1908, že majitelé podniků poháněných vodou Loupnického potoka uplatňovali svá vodní práva a žádali, aby jim k provozu byl zajištěn minimální průtok a v době nedostatku vody vyplácena peněžitá náhrada za ušlý výdělek. Jedenáct žádostí se sešlo na městském hospodářském úřadě v Mostě.
Stejná situace nastala již při jímání Klínských pramenů kolem r. 1880. Spor, který vznikl, vlekl se několik let, rozhodlo jej Okresní hejtmanství dne 30. června 1885 (pozn.č.1) a uložilo městu zaplatit mlynářům odškodnění ve výši 10 444 zlatých. O částku se rozdělili: Edvard Marzin, Kajetán Köhler, František Chlouba, Karel Griessbach, Antonín Weber, František a Jana Hornovi, Antonín Granzner, dr. Karel Franzl, dědící po Karlu Timmelovi, a Arnošt Hönig.
Vody potoků a bystřin pramenících na hřebenech Krušných hor byly vítaným, pomocníkem člověka, poháněly hamry, stoupy, továrny, pily, valchy a mlýny, které se nacházely pod zelenými stráněmi hlubokých údolí nebo na lesních samotách', ale také blízko osad a někdy přímo v obci. Lid je Často opřádal pověstmi o čertech, loupežnících a strašidlech, nechyběl ani mužíček s mokrým šosem, nezbytný hastrman, bydlící ve vantrokách nebo v rybníce. Ovšem ta doba již minula, mechanizace a koncentrace vynuceny ekonomickými zákony, zastavily jeden mlýn za druhým stará dřevěná, zeleným mechem obrostlá mlýnská kola se časem rozpadla.
Můj zájem o mlýny na Loupnickém potoku, jež se zapsaly do historie přehradní stavby, mě vedl do Hamerského údolí, abych na místě zjistil, jakého druhu uvedená podniky byly, a dozvěděl se také něco o jejich osudu.
Pro orientaci v terénu, v posledních letech velmi pozměněném výstavbou i důlní činností, jsem nejdříve prohlédl mapy, a to Kraybychovu mapu Žateckého kraje z roku 1821, na které jsou zakresleny čtyři mlýny (papírna, mlýn bez názvu, valcha
a Jakubův mlýn), dále mapu mosteckého okresu Josefa Fritsche z r 1895 s vyznačenými osmi mlýny a také mapu z r. 1930, vydanou Okresním sdružením učitelů v Chomutově, která jich ukazuje devět. Z těch devítí mlýnů,jsou pojmenovány jenom dva: Dřevěný mlýn a Tříslovna.
Sledoval jsem současně tok Loupnice, která pramení nedaleko Mníšku, napájí Mosteckou přehradu, rozděluje katastrální území Hamru a Janova, spojuje své vody s Janovským a Jiřetínským potokem a vlévá se do říčky Bíliny.
Takto podle mapy. Nyní končí v nádrži blízko staré silnice z Janova do Horního Jiřetína, nebude to poslední úprava v neklidné oblasti mostecké uhelné pánve.
Z různých podkladů jsem vypsal všechny podniky, jejichž kola roztáčela voda Loupnice od přehrady až po Horní Jiřetín.
Byly to:
| 1. | Pila města Mostu |
| 2 | Pila a hračkárna Marzin |
| 3. | Hračkárna a manufaktura K. Köhler |
| 4. | Hamrský mlýn |
| 5. | Hamrská pila |
| 6. | Jahnův mlýn |
| 7. | Pila V. Franzla |
| 8. | Pekařský mlýn |
| 9. | Střední mlýn |
| 10. | Rybniční mlýn |
| 11. | Valcha |
| 12. | Jakubův mlýn |
| 13. | Dřevěný mlýn |
| 14. | Tříslovna |
Jejich hospodářský význam v minulém století poznáme z výkonu v roce 1861, kdy mlýn v Hamru namlel 1085 a šest janovských mlýnů 7225 centů mouky a pět pil nařezalo 412 kop prken a vyrobilo 1185 měřic třísek a loučí.
Do roku 1848 patřily Janov, Křižatky, Mníšek, Klíny I, Lounice a část Hamru městu Mostu, druhá část Hamru náležela k duchcovskému panství Valdštejnú. Obyvatelé Mníšku, mosteckých Klínů a Lounic dávali povinně mlet v Hamrském a Janovští v Jakubově a Rybničním mlýně.
Město Most, kterému původně mlýny patřily, je v r. 1739 zájemcům prodalo (2), ovšem s přitěžujícím břemenem. Noví majitelé museli platit vodné, dohlížet na rybníky s násadou kaprů a pstruhu s náhradou škody při zanedbání povinnosti, dodávat městu mouku na výkrm prasat a v prosinci určité množství (až 6 měřic) pšeničné mouky na pečení vánoček. Toto poslední jho končilo v r. 1815, z dalších povinností se vykoupili v r. 1848.
Podobným podmínkám se museli podrobit majitelé vodních pil, kteří se při dalším jednání uvolili pořezat ročně bezplatně 45 klád. Odměnou za tuto službu nechalo město veškeré dřevo zpracovat v dotyčných pilách. Ani valchar nezůstal ušetřen, jak se dozvíme z dalšího textu. Bouřlivým rokem 1848 končily také tyto závazky.
Kde klepaly a hučely mlýny, nechyběly nádrže, napočítal jsem jich devět, ale zbyly z nich jen tři. Nádrže kdysi byly u Hamrského, Jahnova, Pekařského, Středního, Jakubova a Dřevěného mlýna a na janovském katastru byl ještě Ořechový, Panský a Dlouhý rybník.
Musel tu být také někdo, kdo stavěl a opravoval vodní kola. Kolem roku 1820 přišel na Litvínovsko papírenský dělník Hrdina z Bělé pod Bezdězem, jehož syn Antonín se vyučil sekerníkem (3), usadil se v Hamru, kde provozoval své řemeslo a tesařinu. Nemaje vlastní dílny, pronajal si výrobní prostor na dobu potřeby u majitelů pil. Takový postup byl tehdy v Krušných horách běžný, pronajímaly se jednotlivé stroje i celé dílny.
Podle adresáře z r. 1910 vlastnil pod jménem „Herdina" domek čp. 4 v Hamru, kde žil až do r. 1925. Nezjistil jsem, u kterého mistra se učil, ani jména těch, kteří v letech předešlých v tomto oboru pracovali (4). V Hamru a také v Janově byla na sklonku 19. století v provozu šindelka, stroj na výrobu šindelů, tehdy obvyklou krytinu na střechy horských domků, Až do roku 1852, kdy sestavil lesmistr v Rožmitále první takový stroj, se dělaly šindele ručně. V Hamru postavil šindelku Weber ve své parní pile, v Janově není známo, kdo.
Janov čítal v r. 1890 120 domků a 900 obyvatel, r. 1910 255 domků a 1695 obyvatel, Hamr v téže době 57, resp. 83 domků a 456, resp. 851 obyvatel. Sotva se nám bude věřit, že obě místa svým zdravým klimatem přilákala mnoho turistů a také rekreantů, kteří zde trávili svou dovolenou. Patří mezi ně návštěvníci z blízkého Saska, kteří si oblíbili pohled na příkré svahy horstva, spadající do podkrušnohorské pánve a na kužele Českého středohoří, chválili klid a čistý vzduch - a prý také plzeňské pivo. Podle zprávy J. Herrmanna z roku 1894 zde bylo 300 lázeňských hostů („Kurgaste") (6). Při delším pobytu dávali přednost údolním mlýnům.
Přejít na:
Poslední komentáře
3 týdny 6 dnů zpět
4 týdny 6 hodin zpět
19 týdnů 2 dny zpět
19 týdnů 2 dny zpět
20 týdnů 3 dny zpět