I.
Tato společnost, založená 4. 2. 1890 jako Nordböhmische Kohlenwerks Gesellschaft, patřila k dalším významným těžařským společnostem na Mostecku, resp. v celém revíru. V roce 1890 odkoupila tato společnost od Anglorakouské banky ve Vídni 3512 hektarů důlních polí na Mostecku a Chomutovsku. Banka provozovala důlní činnost u výchozu uhelné sloje mezi Černicemi a Litvínovem, a to na uhelných dolech Zdař Bůh (Glück Auf, založen roku 1871) a Lyell (založen roku 1873), které však ukončily svou činnost v roce 1886. Dále měla v roce 1890 v provozu doly Quido I., Quido II., Humboldt I. a Centrum v Dolním Jiřetíně.
Důl Quido I. byl založen v roce 1878. Se svou hloubkou 110 m byl tehdy nejhlubším dolem v celém revíru. Na svou dobu byl velice moderně vybaven, poprvé v něm bylo použito hlubinných vodních čerpadel a hlubinných ventilátorů poháněných parou. Svou činnost ukončil v roce 1904, kdy byl společně s dolem Quido II., založeném roku 1882, přičleněn k dolu Quido III. (tento důl, založený roku 1904 a později přejmenovaný na Nejedlý II., těžil převážně metodou komorováním na zával až do roku 1959).
Důl Humboldt I. byl založen v roce 1886. Těžil komorováním na zával v průměrné hloubce 160 m. Vzhledem k rozvoji dolu Centrum ukončil svou samostatnou existenci již v roce 1904, kdy bylo jeho důlní pole přičleněno k tomuto dolu.
Důl Centrum založený v roce 1888 je doposud v provozu. Byl vyražen do hloubky 166 m a do roku 1928 rubal sloj, mocnou 24-30 m, výhradně metodou komorování na plnou mocnost. Poté se začalo uplatňovat pruhové komorování v lávkách na zával, od roku 1933 komorování v podsednutí starých komor. K zakládání komor se na tomto dole začalo hojně používat uhelných mourů, které při tehdy převládajícím způsobu topení kusovým uhlím představovaly odpad. Tento způsob zakládání měl však nevýhodu v nutnosti ražení speciálních chodeb pro dopravu mourů a také ve vzniku častých záparů a ohňů. V roce 1957 začaly první pokusy se stěnováním, které po ukončení komorování v roce 1966 tvoří dnes jedinou používanou dobývací metodu.
V roce 1890 byly v Dolním Jiřetíně zahájeny práce na hloubení dolu Humboldt II. a v roce 1891 na dolu Radetzky (roku 1919 přejmenovaného na Kolumbus). Důl Humboldt II., později známý svým zahájením mostecké stávky v roce 1932, byl vyhlouben do 153 m, rubaná mocnost sloje (zejména komorováním na plnou mocnost) činila 23-26 m. Jeho činnost byla ukončena v roce 1933. Důl Kolumbus dobýval v hloubce až 200 m, sloj o mocnosti 22-26 m, a to komorováním na plnou mocnost, později v lávkách a v podsednutí starých komor. Roku 1966 byl sloučen s dolem Centrum.
V roce 1895 činila celková těžba společnosti již 1.240 tisíc tun, čímž se společnost dostala ve výši těžeb na druhé místo v celém revíru na Mosteckou společnost pro dobývání uhlí. Příznivá ekonomická situace umožnila společnosti koupit v roce 1897 všechny dolové míry těžařstva Germania v Mostě v rozsahu 264 hektarů a to s doly Germania a Jupiter, čímž dosáhla výhody plošně uceleného dolového majetku. Důl Germania (v roce 1919 přejmenován na Fortuna) byl založen v roce 1883 v Komořanech původně jako hlubinný důl. V roce 1895 byl u dolu otevírán také povrchový lom, který v roce 1930 splynul s lomem Quido IV.
Důl Jupiter byl založen spolu s několika dalšími okolními doly v oblasti bývalého komořanského jezera. Toto rozlehlé jezero bylo vysušeno v letech 1835-1838, a na jeho bývalém dně zbyly rozsáhlé plochy náplavových zemin, které značně komplikovaly báňskou činnost. Pro malou těsnost hrází byl proto 14. 1. 1902 tento důl zaplaven vodou z říčky Běla, přičemž zahynulo 43 horníků a byly zatopeny i sousední doly. Důl Jupiter pak již neobnovil činnost a byl přičleněn k dolu Quido IV.
Roku 1905 bylo dokončeno hloubení dolu Tegetthoff (roku 1919 přejmenovaného na Herkules, roku 1952 na Vítězný únor) v Záluží u Litvínova. Tento důl, hluboký 251 m, těžil uhelnou sloj o mocnosti 31-33 metrů převážně ručním, později strojním komorováním na zával ve více lávkách. Vývoj dopravní techniky na dole byl obdobný jako u ostatních dolů v revíru. Rubanina byla zpočátku dopravována koňmi, v roce 1917 byly zavedeny lanovky, později i nátřasné žlaby a pasové dopravníky. Na tomto dole, jehož činnost byla ukončena v roce 1985, byl také poprvé v revíru instalován elektrický těžní stroj.
Koupí důlních měr těžařstva Kaisergrube v roce 1909 získala Severočeská společnost i stejnojmenný důl v Kopistech. Tento důl, otevřený v roce 1880 a roku 1919 přejmenovaný na Poseidon, byl uzavřen pro časté ohně již počátkem 20. století. Před svým zrušením v roce 1938 byl spojen s dolem Minerva v Kopistech. Rozhodující krok pro svůj další rozvoj učinila společnost po skončení 1. světové války, kdy v roce 1920 začala s otvírkou velkého lomu Quido IV, později přejmenovaný na President Beneš (1945) a Obránců míru (1948). Na skrývku bylo nasazeno několik lopatových a korečkových rypadel, byla postavena i třídírna uhlí. Vlastní těžba uhlí začala v roce 1922 a záhy poté trvale rostla. Postupně se tento důl stal největším povrchovým lomem v komořanské oblasti. Severočeská společnost si dále v této části revíru pronajala část důlního pole dolu Elly (Eliška) v Ervěnicích, čímž se zde stala dominantním těžařem. Těžba uhlí byla na dole Obránců míru ukončena v roce 1985 a důl byl sloučen se sousedním lomem ČSA.
V období první republiky si společnost udržovala jedno z vedoucích míst mezi těžaři v revíru. Samostatná existence Severočeské uhelné společnosti byla ukončena 15. 11. 1939 jejím včleněním do trustu SUBAG.
II.
Severočeská uhelná společnost patřila koncernu bankovního domu Petschek se sídlem v Praze. Patřila mu rovněž i většina akcií Mostecké společnosti a ústecká Montanní společnost. Ta měla výhradní právo na prodej uhlí z dolů obou společností a také z dolů jiných. Bankovní společnost v Praze vedl Julius Petschek, společnost v Ústí nad Labem Ignatz Petschek. Správní radě předsedal ředitel Josef Langer.
K Severočeské uhelné společnosti patřily tyto doly:
V oblasti kolem Horního a Dolního Jiřetína—Zdař Bůh, jehož provoz byl v roce 1886 zastaven a důlní pole přiděleno dolu Centrum, později Rudý sever v Hamru. Quido I a II — založen v letech 1880—1882. Humboldt I — založen v roce 1887. Centrum — založen v roce 1889. Humboldt II — začal se hloubit v roce 1890. Kolumbus (Radetzsky) — začal se hloubit v roce 1892. Důl Humboldt I byl v roce 1904 zastaven a jeho důlní pole bylo přiděleno dolu Centrum.
V oblasti kolem Komořan to byly doly Germania a Jupiter. Z dolu Germania se během krátké doby vyvinul povrchový provoz, který těžil svislou jámou. Po první světové válce byl přejmenován na důl Fortuna. V roce 1904 byl vyhlouben důl Quido III a v roce 1905 se započalo s hloubením dolu Tegettoff, později Herkules. Severočeské uhelné společnosti patřil i důl Posseidon v Kopistech. Skrývání zeminy na dole Germania (Fortuna) bylo zahájeno v roce 1913 a již tehdy se, podle pokusných vrtů, vedených směrem k Albrechticím, rýsoval plán k založení nového dolu.
Kromě dolů Quido I, II, III, IV, Humboldt I a II a Eliška byly i další doly, patřící Severočeské uhelné společnosti, založeny na rozsáhlé nížině, která tvořila dno bývalého Komořanského jezera. Toto jezero se postupně zanášelo a na počátku 19. století začaly jeho vody ustupovat. Přičiněním knížete Lobkowicze bylo jezero ke škodě rybolovu, ale k užitku zemědělství (které tím získalo značnou výměru polí a luk) v letech 1835—1838 odvodněno. Tato investice nebyla sice určena hornictví, nicméně mu však prospěla. Výstavba a údržba nově vznikajících dolů si totiž vyžadovala nákladná opatření, tzv. pilotování základové půdy a odvodňování proláklin. Doly byly neustále ohrožovány zvláště pak v jarních měsících v době tání a dešťů.
Poslední komentáře
3 týdny 6 dnů zpět
4 týdny 6 hodin zpět
19 týdnů 2 dny zpět
19 týdnů 2 dny zpět
20 týdnů 3 dny zpět