Mělo by město vzít projekt Historie Litvínovska pod svá křídla, nebo by měly zůstat stránky nezávislé ?
Národní jednota severočeská (NJS) byla nevládní organizace, založená 22. března 1885 s cílem podporovat kulturní a hospodářský rozvoj české menšiny v severních Čechách. Jako jedna z několika tehdy vzniklých obranných jednot pořádala přednášky, zakládala knihovny, školy a záložny, nakupovala školní pomůcky. Během první světové války se soustředila na humanitární pomoc, zejména podporu sirotků a sociálně slabých. Za první republiky pokračovala v prosazování zájmů českých „hraničářů", postupně pod rostoucím tlakem ze strany sudetských Němců. Po Mnichovu se spolu s dalšími organizacemi zapojila do pomoci uprchlíkům z pohraničí. Po nacistické okupaci se v dubnu 1939 stala součástí Národní matice a jako samostatná organizace zanikla.
Historie
Od založení do r. 1918
V 80. letech 19. století vzniklo několik obranných jednot, veřejně prospěšných organizací na podporu českých menšin v pohraničních oblastech. Pomoc měla být hlavně hospodářská a kulturní, s cílem vymanit Čechy ze závislosti na místních německých podnikatelích a vytvořit tak předpoklady pro politickou práci a národní rozvoj. Vynecháme-li Ústřední matici školskou, která vznikla r. 1880 se specifickým posláním, byla první z těchto organizací Národní jednota pošumavská, založená 21. června 1884.[1]
Národní jednota severočeská vznikla na valné hromadě 22. března 1885, prvním starostou byl zvolen Alois Pravoslav Trojan. Svou činnost vykonávala v bývalých krajích pražském, žateckém, litoměřickém, boleslavském, jičínském a královéhradeckém. Již v prvním roce přijala 3782 členů a založila 119 místních odborů, do roku 1889 přesáhl počet členů 10 tisíc.[1] Kancelář měla na Václavském náměstí 34 v Praze.[2]
Výbor jednoty provedl analýzu potřeb českých menšin v německých okresech a na jejím základě rozhodl o dalších krocích. Jednota podporovala v pohraničí české spolky, zajišťovala kázání v češtině a pomáhala českým podnikatelům. V obcích Jehlanec (?) a Přepeře u Turnova organizovala vznik záložen. Poskytovala půjčky českým průmyslníkům a na pomoc jejich odbytu zřídila v Praze tržnici.Provozovala amatérská divadla.
Během čtyř let založila 55 knihoven a věnovala jim přes 5 tisíc knih. Vydávala vlastní knihy (např. O Boženě Němcové, Potřeba osobního úvěru pro rolnictvo a záložny Raiffeisenovy, Poučení o práci místních odborů) a časopis Stráž na Severu.
Zorganizovala vznik pokračovací školy v Liberci a Bohušovicích a hospodářské školy v Terezíně. Podporovala existující školy v Bělé, Dvoře Králové i jinde. Obecným školám v chudých obcích nakupovala učební pomůcky. V Liberci zřídila veřejnou čítárnu.
V roce 1887 dala jednota podnět ke vzniku Klubu českých turistů.
Roku 1892 vydala společně s Národní jednotou pošumavskou brožuru Vlastenecké poslání, kde obě organizace vyzývaly rodiče a venkovské učitele k zajištění kvalitního návazného vzdělání pro děti, končící základní školní docházku. Zdůrazňovaly, že nekvalifikovaná práce v domácím hospodářství, u které tehdy skončila řada dospívajících, je výhodná jen krátkodobě a v delší perspektivě vede k bídě. Jako nejlepší alternativu doporučovaly učení u renomovaného, dobře vybraného řemeslnického mistra.
První světová válka
Během první světové války se potýkala s finančními těžkostmi a musela svou činnost zpočátku omezit. Potom se soustředila hlavně na humanitární pomoc. Zřídila fond pro sirotky po padlých vojácích. Informovala rodinné příslušníky vojáků o jejich právech a možnostech a navazovala pro ně kontakt s Českou zemskou komisí pro ochranu dětí a péči o mládež, která poskytovala podporu válečným sirotkům a vdovám z pověření úřadů. Chudým dětem na českých školách zajišťovala polévku (již před válkou), ale i vánoční nadílku, oblečení a obuv. Podporovala provoz některých škol, společně s Ústřední maticí školskou. Pomáhala lidem, kteří kvůli válce a přerušení mezinárodního obchodu ztratili práci, jako např. podkrkonošští skláři a tkalci. Vedle toho se s velkými obtížemi snažila o udržení existujícího nemovitého majetku, částečně zakoupeného na úvěr, který vyžadoval pravidelný přísun peněz.
Po roce 1918
Po vzniku Československa pokračovala ve své činnosti na podporu Čechů v pohraničí. Např. v Zákupech byl 25. června 1923 založen jako její odbor Český ochotnický kroužek (dnešní DS Havlíček).Oslavy 50. výročí jejího založení v roce 1935 byly zastíněné vítězstvím nacistů v Německu a narůstající agresivitou henleinovců. V českém tisku se v té souvislosti objevovaly názory, že 28. říjen dosud „hraničáři" příliš nepocítili, láska k Němcům zašla příliš daleko a organizace typu N.J.S. mohou sehrát důležitou roli při obraně státu, proto potřebují podporu všech Čechů.
Po Mnichovu se Národní jednota severočeská, společně s dalšími zdravotními a humanitárními organizacemi, zapojila do organizace pomoci českým uprchlíkům z pohraničí. Dohromady zvolily Pomocný výbor, který provozoval účet „Pomoc uprchlíkům" v poštovní spořitelně.
Sloučení do Národní matice
V únoru 1939, v rámci centralizace politického života v druhé Československé republice, byl podán návrh na spojení všech národních jednot. Tento plán byl proveden v dubnu téhož roku, krátce po obsazení Čech a Moravy. Šest organizací — Národní jednota severočeská, Národní jednota pošumavská, Národní jednota pro jihozápadní Moravu, Národní jednota pro východní Moravu, Slezská matice osvěty lidové a Matice opavská byly sloučeny do spolku Národní matice při Národní radě české, jehož předsedou se stal Jan Kapras.
Poslední komentáře
3 týdny 6 dnů zpět
4 týdny 6 hodin zpět
19 týdnů 2 dny zpět
19 týdnů 2 dny zpět
20 týdnů 3 dny zpět