Prosím čtenáře, zda někdo zná historii vytesaného oličeje ve skále pod hradem Osek (Riesenburg).
Ať mi dá vědět.
Důsledky novověké industrializace pánevní oblasti Mostecka
Od Kateřinská a Litvínovská se zpočátku vývojově odlišovalo území okolo Mostu. Samotný Most si ještě počátkem 60. let minulého století držel dřívější podobu města s rozšířenou řemeslnou výrobou a obchodem podporovanými zemědělským zázemím. Na rozdíl od jiných měst, kde se již během první poloviny 19. století rozvíjela různá průmyslová odvětví, byl bez větších podniků. Těžbu uhlí, která byla od prvních desetiletí do 70. let 19. století provozována malovýrobním způsobem zvaným selské dobývání, nemůžeme považovat za průmyslové podnikání, přestože ji zpočátku provozovali někteří příslušníci aristokracie a kapitálově slabší těžaři.
Teprve v roce 1867 byla založena v Mostě sklárna průmyslového charakteru. Neměla sice dlouhého trvání, protože byla zrušena a na jejím místě vyrostl cukrovar. Na jeho zprovoznění se podílelo několik velkých zemědělských podnikatelů, kteří se v letech 1869 až 1872 spojili v akciovou společnost. Další cukrovary byly následně zprovozněny v Havrani a v Albrechticích, což podnítilo rozšíření pěstování cukrovky. Zvýšený zájem o cukrovou řepu podpořil vznik kapitalistických velkostatků v řadě obcí okolo Mostu.
Od 70. let minulého století již vyrůstala v příměstských částech Mostu a jeho okolí řada podniků a továren strojírenského, keramického, sklářského, textilního a potravinářského charakteru.
První uhelné doly, požehnání či prokletí ?
Koncem 60. let 19. století se v prostoru mezi Souší a Mostem začaly hloubit první uhelné doly. Kapacitou vytěženého uhlí mohly uspokojovat zpočátku jen nejbližší zájemce z řad menších podnikatelů v rozvíjejících se průmyslových odvětvích, protože mostecká část uhelné pánve nebyla ještě napojena na hlavní železniční trať a říční tah po Labi.
Intenzivnější těžba uhlí byla znemožňována tím, že do 80. let minulého století mohly být otevírány doly mezi Mostem, Horním Litvínovem a Horním Jiřetínem pouze v těch místech, kde bylo uhlí přístupnější, protože nebylo technicky a finančně dořešeno vyuhlování slojí ve větších hloubkách a zajištěn stálý odbyt uhlí mimo těžební oblast.
V roce 1856 začala stavba hlavní podkrušnohorské železniční dráhy z Ústí nad Labem do Teplic, aby o dva roky později projel po trati první vlak. Až v roce 1867 byla prodloužena do Duchcova a během roku 1870 dospěla přes Most až do Chomutova. Vznikla tak nová dopravní osa s pravidelnou osobní a nákladovou dopravou, která umožnila až nečekaně prudký průnik průmyslové revoluce do pánevní části Mostecka.
Město Most, které mělo po obou stranách dráhy řadu důlních měr, si pospíšilo s jejich prodejem a využitím získaných finančních prostředků ve svůj prospěch. Obdobně postupovala řada rolníků v obcích, které byly mezi Mostem a úpatím Krušných hor. Během krátké doby vzniklo směrem k Souši, Dolnímu a Hornímu Jiřetínu, Janovu a Hornímu Litvínovu jedno důlní zařízení vedle druhého. Postupným dobudováním železniční sítě s napojením důlních vleček byla pro těžbu zpřístupněna další část podkrušnohorského revíru.
Malé šachty pro nerentabilnost pomalu zanikaly a koncentrovaný kapitál investovaný do velkokapacitních dolů zapouštěl v pánevní oblasti Mostecka hluboké kořeny. Všichni podnikatelé záhy pochopili, že v uhelném průmyslu nemohou podnikat individuálně. Do uhelného průmyslu byl vpuštěn nový činitel - rakouský a zahraniční kapitál. Úlohu těžařů postupně přejaly důlní společnosti.
V roce 1871 vznikla první uhelná společnost Brüxer Kohlenbergbaugesellschaft, která byla převážně podnikem rakouského kapitálu. Prvním dílem této Mostecké uhelné společnosti byl hlubinný důl Anna v Souši, který odkoupila od neúspěšného podnikatele Daubka.
Počátky druhé velké společnosti Nordwestböhmischer Kohlenbergbau Gewerkschaft (Severočeská uhelná společnost) sahají také do roku 1871, kdy jako Anglo-rakouská banka koupila rozsáhlý důlní majetek u Dolního a Horního Jiřetína. V roce 1890 se změnila v akciovou společnost.
Roku 1874 získala důlní pole u Kopist tzv. dlouhá společnost (Dux-Brüx-Komotauer Braunkohlen-Gewerkschaft), která však nepřečkala důsledky hospodářské krize z let 1873 až 1875 a škody způsobené průva-lem kuřavky do nově otevřeného dolu Julius I. v Kopistech. Její majetek převzal stát jako největší věřitel, který se brzy stal čtvrtým největším těžařem v revíru.
V roce 1872 koupila také česká Živnostenská banka komplex důlních měr u Lomu a Mariánských Radčic. K otevření dolů však neměla dostatečný kapitál a koncem roku 1888 musela lomská kutiště se značnou ztrátou prodat. Přišla tak o nejcennější ložiska uhlí v pánvi a o podnikatelské pozice v revíru. Noví majitelé založili společnost Brucher Kohlen Gewerkschaft (Lomská uhelná společnost). Během necelých deseti let se společnost dostala na druhé místo ve výši těžby v revíru.
Na území Mostecka vlastnila některé doly také Duchcovská uhelná společnost (Duxer Kohlen Gesellschaft), která nikdy nedosáhla takového významu jako předchozí čtyři těžařské společnosti, i když její zisky nebyly zanedbatelné.
Těžební společnosti si v podstatě rozdělily důlní pole, takže již na začátku 70. let minulého století se revír v severozápadních Čechách zkonstruoval přibližně v té podobě, kterou si udržel řadu následujících desetiletí.
Finanční kapitál tímto našel cestu, jak rychle dopravit uhlí k největším odběratelům a zároveň našel vhodné prostředky, které investoval do techniky pro zpřístupnění nejkvalitnějších uhelných ložisek uložených ve větších hloubkách.
Teprve od 80. let 19- století se začalo s těžbou nejmocnějšího ložiska a zároveň nejkvalitnějšího hnědého uhlí v báňském prostoru mezi Duchcovem a Mostem. Zavedená dokonalejší technika umožnila těžit uhlí z větších hloubek než v předcházejících desetiletích, čímž se v tomto odvětví prosadila definitivně průmyslová revoluce.Od této doby byla plynule uspokojována ve všech existujících průmyslových odvětvích stále se zvyšující potřeba hnědého uhlí ze severozápadních Čech.
Koncem 19- století byly otevírány vedle hlubinných dolů také větší povrchové doly, které již tehdy měly po technologické stránce perspektivně větší možnosti rozvoje než hlubiny, což se výrazně projevilo již před rokem 1914 zvýšením kapacity jejich těžby.
Hnědé uhlí se stalo nejžádanější surovinou a postupně vtisklo jednostranný průmyslový ráz oblasti Mostu a prohloubilo průmyslový význam oblasti Horního Litvínova. Zájem o uhlí způsobil, ovlivnil a usměrnil proud společenských proměn. Elementárním jevem byl příchod nespočetného množství pracovních sil, tolik podnikateli potřebných pro práce v dolech, při stavbách železničních tratí i v železniční dopravě, pro práce v zemědělství.
Obce rozkládající se jižně od pánevní oblasti Mostecka, kde se neusazovaly početné skupiny havířů s rodinami, ale za prací do velkostatků přišla řada zemědělských dělníků, tvořily zemědělské zázemí pro hornické obce.
Zpočátku byl umožňován rychlý rozvoj dolů získáváním pracovních sil z místních zdrojů, tzn. z německého prostředí. Do dolů, ve kterých byly zpočátku poměrně dobré a rozsáhlé pracovní příležitosti pro horníky, přicházeli pracovat muži z okolních měst a vesnic, jejichž životní podmínky byly tísnivé. Za prací přicházeli také obyvatelé z horských obcí, aby si vylepšili tíživou ekonomickou situaci.
Místní pracovní rezervy byly brzy vyčerpány a pokračující rozvoj těžby uhlí včetně ostatních průmyslových odvětví potřeboval další dělníky a pracovníky. Koncem 19- století došlo k abnormálnímu přílivu obyvatel ze všech koutů českých zemí, že se v poměrně krátkém časovém úseku změnilo etnické a sociální složení obyvatelstva mostecké a litvínovské oblasti, které splynuly svým podobenstvím v pánevní oblast Mostecka.
Koncem 19. století se Mostecko zcela transformovalo do nových společenských poměrů a zároveň se nově rozčlenilo na tři ekomicky odlišné oblasti. V horské oblasti se koncentrovala hračkářská výroba soustředěná kolem Hory Svaté Kateřiny, jižní oblast se vyznačovala zemědělskou výrobou soustředěnou kolem podnikatelských velkostatků a správních dvorů. V pánevní oblasti se prosadila v časově krátkém úseku industrializace se silnou koncentrací průmyslových podniků, s dominujícím uhelným průmyslem úzce vázaným na geologické podmínky a s výraznou centralizací dělnictva na geograficky malé územní ploše, kterou nebylo možné žádným směrem dále rozšiřovat a tím rozmělňovat působení negativních jevů.
Stavební boom
Od 80. let 19. století stála města Most a Horní Litvínov stejně jako ostatní obce v pánevní a zemědělské oblasti před řešením složitého demografického problému. Prudký nárůst počtu obyvatel způsobený imigrací a populační explozí musel být řešen zvýšenou stavební činností.
Demonstrativním příkladem se stal hlavně Most, kde byla nejprve povolena výstavba nových obytných domů kolem výpadových silnic a na předměstích. Rozmohla se do takové míry, že poměrně rychle dosáhla hranic vlastního města, aby s ním srostla v jeden celek. Smazal se tím venkovský kolorit mosteckých předměstí, která se proměnila v dělnické čtvrti.
Nově vzniklé ulice lemovala řadová zástavba tvořená z patrových nájemních domů záhy vyrostlých na volných stavebních parcelách v secesním slohu nebo novohistorizujícím stylu.
Přestavbou prošla řada objektů původně určených k jiným účelům, svoji tvářnost začalo měnit i historické jádro města, kde se na úkor architektonicky cenných staveb prosazovala výstavba nových administrativních, správních nebo veřejným účelům sloužících budov. Výsledkem bylo, že se hlavním střediskem uhelné těžby pro celý revír stalo město Most se všemi atributy průmyslové metropole.
Stavebním a architektonickým změnám neušel ani Horní Litvínov, ani další obce, které byly vázány na těžbu uhlí. Majitelé statků a zemědělských usedlostí i zde využívali tíživé bytové situace k tomu, aby přestavěli své stavby na domy městského vzhledu s nájemními byty. Jiní adaptovali stodoly a kolny na byty nebo prováděli vestavby, aby získali byty pro nájemníky.
Na základě rozboru průběhu společenských proměn můžeme konstatovat, že na přelomu 19. a 20. století se vzedmula první vlna modernizace zástavby, exploatace krajiny a pracovní síly, byla založena devastace životního prostředí, oněch charakteristických rysů vložených do vínku následujícím generacím.
Prvním varováním proti bezmyšlenkovité těžbě uhlí v těsné blízkosti města a nevhodnému zacházení s krajinou byla katastrofa způsobená průvalem kuřavkových písků do dolu Anna v Souši. V letech 1895 až 1896 se v Mostě tímto způsobem uvolnilo uhelné nadloží na městském katastru poblíž bývalého hlavního nádraží, kde se zcela propadla nová městská čtvrť, která již nemohla být ani v budoucnu obnovena v plné šíři. Zásahy do krajiny těžební činností se zvětšovaly s postupujícím technickým rozvojem uplatňovaným hlavně na povrchových dolech.
Již před rokem 1914 byla zaváděna nová parní rýpadla na skrývkách a uplatňovány dokonalejší technologické postupy povrchové těžby uhlí, aby během první světové války mohly být plundrovány šachty s levně využívanými pracovními silami. Pro tento účel se v dané době objevily v okolí Mostu a Kopist zajatecké tábory s italskými a ruskými vojáky, kteří byli nasazováni převážně na práce v povrchových dolech.
Ani po vzniku Československé republiky v roce 1918 se nezměnil průmyslový charakter Mostecka. Ekonomický potenciál byl namísto bývalé rakousko-uherské monarchie používán ve prospěch nového státu.
Osud Mostecka
Poslední komentáře
3 týdny 6 dnů zpět
4 týdny 6 hodin zpět
19 týdnů 2 dny zpět
19 týdnů 2 dny zpět
20 týdnů 3 dny zpět