Historie Litvínovska

Sychravé podzimní počasí, tramvaj přecpaná k prasknutí nabírá rychlost a řítí se z kopečka u mosteckého gymnázia. Řidič bere za brzdu. Marně. Vozu selhala. V zatáčce se převrací. To se stalo před téměř jednapadesáti lety. Tragická událost na úzkorozchodce urychlila stavbu moderní rychlodráhy. Poslední tramvaj na úzkorozchodné kolejové trati v Mostě vyjela před padesáti lety, přesně 24. března 1961. Provoz na úzkokolejce ustoupil modernější, rychlejší a bezpečnější tramvajové rychlodráze.
Milník ve více než stoleté historii místní veřejné dopravy Sedmička zařadila jako poslední, sedmou událost, která změnila město.
„Vzhledem k době, kdy se nehoda stala, o ní nelze dohledat bližší informace. Totalitní režim totiž podrobnosti o podobných neštěstích nezveřejňoval,“ říká Petr Nevyhoštěný, který se zabývá historií městské hromadné dopravy.

Úzkorozchodná trať s metrovým rozchodem kolejí, zvaná též malodráha, začala na Mostecku vozit cestující už v srpnu 1901.
Jednokolejná trať vedla po trase Most (nádraží) – Kopisty – Růžodol – Lipětín – Dolní Litvínov – Horní Litvínov – Chudeřín – Hamr – Janov. Lidé ji využívali nejen pro osobní, ale i nákladní dopravu.
Postupně se rozšiřovala a přibyla na ní řada odboček, například k hlubinnému hnědouhelnému dolu Julius III nebo k pivovaru.
K petrochemickým závodům v Záluží, které měly za druhé světové války strategický význam, postavili dělníci trať. V roce 1945 chemické závody v Mostě a jeho okolí spojenci vybombardovali. Při tom zničili i meziměstské tramvajové tratě. Kvůli tomu se síť dočasně rozpadla na litvínovskou a mosteckou část.

Hned v roce 1946 začal provozovatel městské dopravy uvažovat o výstavbě nové tramvajové trati s rozchodem kolejí 1,435 metru, takzvané rychlodráhy. Dělníci začali stavět v dubnu 1952 u nádraží v Horním Litvínově a postupovali směrem k Záluží a Mostu. Stavbu provázely od počátku problémy a velmi svízelné podmínky. Zdržoval ji nepřipravený projekt nebo nedostatek materiálu. Plynulost budování komplikovaly také nesmyslně stanovované a nereálné závazkové termíny.
Stavebníci se museli vyrovnat s tím, že stavějí na území protkaném doly a lomy. Výběr trasy proto schvalovali také zástupci Severočeských hnědouhelných dolů a báňského úřadu, což zdržovalo další stavební práce. První úsek trati z Litvínova do Záluží proto dopravní podnik zprovoznil až po pěti letech, v dubnu 1957. Druhý úsek od chemických závodů do Mostu v délce 4,2 kilometru stavbaři stihli předat ještě do konce roku 1957. Končil však provizorně na okraji města, stavba nebyla dál připravená.

Až do Mostu se nové koleje dostaly v roce 1961, což byl definitivní konec úzkokolejky. „Byla krásná, ale už poměrně nebezpečná a technicky překonaná,“ vzpomíná dvaasedmdesátiletý Mostečan Jiří Kalousek.
Dopravní podnik Mostu a Litvínova má v současné době 530 zaměstnanců a zajišťuje městskou a příměstskou autobusovou a tramvajovou dopravu. Vozový park firmy má více než sto deset autobusů a sedmapadesát tramvají.